Proč mladým nechutná riziko

Rady o neprodávání akcií při propadech vycházejí ze značně zjednodušené představy o dlouhodobých výnosech. Ta vychází z toho, že v dlouhém horizontu má akciový trh tendenci nabízet zajímavé výnosy, takže by mladý investor měl zůstat agresivní a v jeho portfoliu by měly převažovat akcie. S přibývajícím věkem by se rizikový profil měl měnit s tím, jak se krátí doba do konce investičního horizontu. Ještě jednodušší verze doporučuje koncept "věk v dluhopisech", což znamená, že 30letý investor bude mít 30 % peněz v dluhopisech, ale 70letý už 70 %.

Mladí lidé ale často vůbec nechtějí riskovat, protože mají relativně nízké příjmy a úspory ve srovnání s výdaji. Nový dům, malé děti, nové auto, to vše něco stojí. Pokud se podíváme na data z amerického úřadu pro sčítání lidu (US Census Bureau), jenž se podílel také na průzkumu spotřebitelských výdajů (Consumer Expenditure Survey), zjistíme zajímavé věci. Čisté příjmy mladých lidí jsou v poměru k výdajům velmi nízké. Výdaje přitom s věkem klesají, přičemž příjmy a celková finanční situace se stabilizují a jsou předvídatelnější. Mladí lidé tak mají mnohem menší rezervu pro případ volatility než jejich starší konkurenti, a tím pádem také mnohem menší toleranci k riziku, než by si moderní finanční teorie chtěla připustit.

Ta samá moderní finanční teorie bohužel sází na velice zjednodušené modely konstrukce portfolia a myšlenky typu "akcie na dlouhou dobu". Ty mají přesvědčit mladé lidi o tom, že jejich tolerance k riziku by měla být mnohem větší, než ve skutečnosti je. Tento špatný odhad rizikového profilu u mladých lidí vede k tomu, že po výrazných propadech na trzích změní složení svého portfolia podle toho, k jakému rizikovému profilu je dovede trh. Teorie a realita se zkrátka v tomto případě opět rozcházejí.

Zdroj: Pragmatic Capitalism

Aktualita pro rok 2026