Život krocana jako varování pro světovou ekonomiku
Nassim Taleb ve své knize Černá labuť nabídl čtenářům graf, který pochopí i malé dítě. Je zajímavé, že stále dokola nechceme věřit tomu, že se něco podobného jako krocanovi určenému na večeři v Den díkůvzdání může stát komukoli z nás, celé firmě nebo světové ekonomice.
Taleb život krocana popisuje ve zkratce jako naprostou idylu. Krocana odmala chovají v dobrých podmínkách, podestýlají mu, dávají čistou vodu a denně ho krmí. Po pár měsících si takový pták musí "myslet", že nic jiného než stále opakovaná péče nemůže nastat. Jeho spokojenost roste. To trvá rok, dva, když tu najednou přijde jedna listopadová středa a jako když utne. Doslova. O den později si na krocaní hostině pochutnává majitel, který se o opeřence tak dlouho skvěle staral.
Pro krocana to musí být nepopsatelný šok. Vše se během jediného okamžiku zhroutí. Podobné šoky (ano, připusťme, že převážně ne až s pádem na "nulu") se ale mohou přihodit i jinde. Kdekoli. Neexistuje člověk ani počítačový program, který by dokázal předpovědět budoucnost a varovat před faktory, událostmi, situacemi, které mohou ovlivnit chod jedné domácnosti, firmy, státu nebo celého (třeba i finančního) světa.
Nassim Taleb v tomto směru nejraději kritizuje světové ekonomy, analytiky a prognostiky. Ti natolik věří svým metodám a modelům, že v podstatě nepřipouštějí možnost neočekávané události. Jak také takovou událost, Talebem popisovanou jako černá labuť, modelovat. Nejde to, jsou totiž faktory a skutečnosti, které nelze předpovědět a na které se nelze připravit.
Řešením je podle Taleba odklon od systémů, které jsou náchylné k oslabení nebo zhroucení, pokud jsou narušeny takovouto událostí, a naopak příklon k takzvaně antifragilním systémům (opak křehkých, nejde o pouhou odolnost, ale o reakci, která vede k posílení systému na základě původně nepříznivého faktoru; velice jednoduchým modelovým příkladem je očkování, široce lze jako takový systém chápat přírodu jako takovou). To je ale na delší povídání, které našeho krocana už vůbec nemusí zajímat.
