5 zásadních mýtů světa po finanční krizi
Od doby finanční krize jsme se (snad) zase něco málo o investování přiučili. Během tržních propadů se totiž naskytla příležitost prověřit fungování některých starých "pravd", které se o investování tradují. Paul Kaplan, investiční stratég Morningstar, se rozhodl podívat na zoubek pěti fámám, jež kolují mezi investory.
1. Globální finanční krize byla černou labutí
Jednoznačně největší mýtus ohledně krize! Podle definice je "černou labutí" nepředvídatelná převratná událost (většinou katastrofická, ale jak se lze dočíst ve stejnojmenné knize Nassima Taleba, může se objevit i v pozitivním smyslu). Jenomže krize z roku 2008 nebyla jedinečná, v historii trhů lidstvo už podobných (a ještě horších) propadů zažilo hned několik.
Jejich četnost vedla dokonce Hymana Minského k formulaci hypotézy o tržní nestabilitě, která objasňuje minulé krize a predikuje budoucí. Britští investoři by vám mohli vyprávět – v 70. letech přišel trh o 74 % hodnoty za 2,5 roku. Trvalo devět let, než se akcie vzpamatovaly.
2. Diverzifikace při tržních propadech nefunguje
Tento mýtus plyne ze zkresleného pohledu a zaměření se pouze na akcie. Fakt, že akcie ztrácejí hodnotu během krizí kdekoli na světě, se nikdo vyvracet nepokouší. Chybou by ovšem bylo se domnívat, že budou padat ceny všech tříd aktiv současně.
Během paniky na trhu se investoři uchylují do bezpečných přístavů a tlačí ceny aktiv s tímto statusem do závratných výšek (například zlato nebo americké státní dluhopisy). Diverzifikace proto skutečně funguje, a to i ve chvíli, kdy to nejvíce potřebujeme. Zatímco americké akcie v roce 2008 ztratily 47 % hodnoty, portfolio z 50 % amerických akcií, 40 % bondů a 10 % hotovosti přišlo jen o 16 %.
3. Moderní teorie portfolia je mrtvá
Podstata moderní teorie portfolia (MTP) spočívá v tom, že by investoři měli držet tak diverzifikovaná portfolia, aby výnos nemohl být navýšen bez současného nárůstu rizika a naopak. Limity teorie, poprvé formulované Markowitzem v roce 1952, vězí ne v jejích principech, ale v matematice, kterou pro konstrukci modelů využívá. Matematika se neumí vypořádat s extrémy, jež nastanou během krize.
To však neznamená, že je teorie portfolia úplně k zahození. Dnes, šedesát let od první zmínky o MTP, je dost matematiků a počítačů se sofistikovanými programy pro aplikaci principů teorie portfolia i na extrémní případy.
4. Alokace aktiv by měla být využita k vyvážení zdrojů rizika
Poznatek, že teorie portfolia vede k tvorbě portfolií, v nichž je akciová expozice primárním zdrojem rizika, vedl portfoliomanažery k přechodu na princip tzv. "rizikové parity". Při respektování tohoto přístupu je mix aktiv vybrán tak, aby v portfoliu všechny aktivové třídy přispívaly rovným dílem k celkovému riziku.
Zatímco tak dosáhnete nízkorizikového (a nízkovýnosového) portfolia, k získání požadovaného výnosu musíte celkové portfolio vysoce zapákovat. Přístup rizikové parity nezohledňuje, že zdroje rizika jsou zároveň zdroji zisku.
5. Fundamentálně vážené indexy jsou lepší než indexy vážené na základě tržní kapitalizace
Za předpokladu, že jsou akcie hlavním zdrojem růstu při dlouhodobém investování, přišli důmyslní prtfoliomanažeři na způsob maximálního využití metod hodnotového investování. Pokud budeme namísto podle tržní kapitalizace vážit akcie podle fundamentů, jako jsou zisky, dividendy, tržby a podobně, vytvoříme lepší indexové fondy.
Ačkoli mají portfolia s hodnotovými tituly a fundamentálně vážené indexy tendenci v delším období překonat trh, stinnou stránkou zůstává, že se vám takové produkty nevyplatí v obdobích, kdy jsou výnosy hodnotových akcií ploché a zelenou mají cyklické tituly.
Zdroj: Morningstar
