Proč máme tak rádi bubliny?
Mnoho investorů má tendenci říkat o aktivech, která mají za sebou výrazný cenový růst, že je na trhu s nimi bublina. Je pravda, že někdy je těžké pochopit, proč jsou daná aktiva drahá, ale to ještě neznamená, že je na nich bublina, která musí prasknout.
Paul McNamara, portfoliomanažer ze společnosti GAM Investments, před časem sestavil hypotetické portfolio z finančních aktiv, která byla nějakou dobu považována za předražená. Jsou v něm zastoupeny akcie firem Netflix, Tencent Holdings a Tesla, nemovitostní fond z Kanady a londýnská nemovitostní společnost Derwent London, fond Grayscale Bitcoin Trust, argentinský stoletý dluhopis, japonský státní dluhopis a americký dluhopis s nulovým kupónem. Některé pozice sice skutečně propadly (argentinské dluhopisy), ale většina si vede poměrně dobře a fond od začátku roku přidal okolo 20 %.
Již od konce finanční krize a medvědího trendu investoři často hledají trhy, na nichž je bublina. Na kanadském realitním trhu měla být bublina již v roce 2010, v roce 2011 se množily zmínky o konci bitcoinu a podobně. Je to velice populární disciplína, i když historie ukazuje, že vyhrát v ní dokáže jen hrstka investorů.
Když investoři hovoří o hrozbě bublin, mají pocit, že jsou chytří. To, že na nějakém trhu není bublina, zkrátka nelze dokázat, protože zhroutit se může prakticky cokoli a kdykoli. Rok 2008 navíc zanechal v myslích investorů výraznou stopu, takže bublina je často nejlepší metaforou pro něco, co rychle a dlouho posiluje.
Ale není to jen o poslední krizi. "Často mě napadá, že jsme zkrátka produkty své doby. Například lidé, kteří vyrostli v 70. letech, všude hledají inflaci. Ti, kteří vyrostli v 80. letech, jsou zase vždy připraveni na propady," míní Helene Meisler, která píše sloupky pro RealMoney.com.
Mohou za to sazby?
"Naučil jsem se, že když trh příliš dlouho něco oceňuje zdánlivě špatně, tak má buď pravdu, takže sázkou proti němu nevyhrajete, nebo pravdu nemá, ale i tak je těžké jít proti němu a dosáhnout zisku," míní McNamara.
Jedním z důvodů pro řeči o bublinách je podle něj i morální stránka věci. O bublině v současnosti nejvíce mluví lidé, kteří byli v roce 2008 na správné straně, ale v roce 2009 jim ujel vlak, protože očekávali masové bankroty, depresi a hyperinflaci. A tak mají pocit, že vysoké valuace na trzích jsou pouze výsledkem kroků Fedu a dalších centrálních bank.
Zajímavým příkladem toho, že ne vše drahé musí být bublina, je rozšíření záporných úrokových sazeb a výnosů dluhopisů. Investice do něčeho, z čeho investor vědomě dostane zpět méně peněz, nedává logiku. A jelikož pokles sazeb vede k růstu cen, znamená to, že investoři za dluhopisy platí příliš. O bublinu ale jít nemusí. Do bondů lidé většinou neinvestují s cílem dosažení velkého zisku (jako u akcií, bitcoinu a dalších), takže nejde o investice, při nichž se investoři snaží nezmeškat skvělý zisk. Dluhopisy mají danou splatnost a víceméně předvídatelný výnos, pokud je investor drží do doby splatnosti, takže je u nich poměrně složité nafouknout bublinu.
Riziko tu je
Vše zmíněné ale neznamená, že na trzích neexistuje riziko prasknutí bubliny. Srinivas Thiruvadanthai, stratég z Jerome Levy Forecasting Center, říká, že rizika jsou reálná, ale jejich popis není správný. "Bubliny se nafukují zkrátka tehdy, když lidé nakupují aktiva čistě na základě očekávání dalšího růstu ceny v případech, kde potenciál tohoto růstu je objektivně značný," říká.
Bubliny jsou fascinující, ale není potřeba s nimi tolik "šermovat". Říká se, že kdo se nepoučí z historie, je odsouzen ji opakovat. Ale pro investory by mohlo platit, že kdo se poučí z historie, je odsouzen si myslet, že se stále opakuje.
Zdroj: Bloomberg
