Tekla krev, tak jsem vsadil na Řecko. A trh mi dal za pravdu!
Z grafů historických recesí v USA, Argentině nebo EU je jasné, že propad akciového trhu s nimi spojený trvá obvykle 3 až 6 let. V Řecku započal pád již na konci roku 2007, proto jsem v létě 2012 vnímal řecké akcie jako dobrou příležitost. Velmi negativní zprávy ohledně řeckého dluhu a možného odchodu z eurozóny mě nezastrašily – vrchol pesimismu většinou přichází zároveň s dnem na akciovém trhu.
Vsadil jsem na nevystoupení Řecka z Evropské (měnové) unie, opak by velice znehodnotil mé tamější investice. Věřil jsem v sílu myšlenky jednotné Evropy a v ekonomické zájmy Německa. Německé banky půjčovaly do Řecka, ale i další německé podniky vlastní aktiva v Řecku.
Hellenic Telecommunications Organization
Hledal jsem acyklické sektory, které se i přes dlouholetou recesi udržely v zisku. Vybíral jsem lídry v oboru, například telekomunikačního operátora Hellenic Telecommunications Organization s vysokým podílem na trhu. Dal jsem v tom i na informace od svých řeckých přátel.
Oproti západním konkurentům byla společnost stále zisková, dokonce během recese snižovala zadlužení. Ačkoli nemá velký potenciál organického růstu, akcie se prodávaly za trojnásobek desetiletého průměru zisků na akcii oproti tržní ceně (za zhruba 2 eura).
Dalším faktorem byl vstup Deutsche Telekom do společnosti během let 2011 a 2012. Poslední subjektivní výhodou byl fakt, že se lidé v těžkých časech více semknou. Na rozdíl od spotřebního zboží neomezí volání a sociální kontakty.
Aktuálně je tato pozice výrazně zisková (cena přes 6 eur za akcii) a krátkodobý potenciál růstu podle mě spíše vyčerpán. Z dlouhodobého pohledu je ovšem akcie stále poměrně atraktivní, investor ovšem musí počítat s rizikovou přirážkou spojenou s fiskální situací v Řecku.
Motor Oil
Druhou příležitost jsem našel v rafinérské společnosti Motor Oil. Další ziskový příběh a velice zajímavá (i když dočasně snížená) dividenda. Výhodou je stabilní obor podnikání.
Důvodem pro nákup byl hlavně fakt, že mi v portfoliu chyběla společnost zabývající se těžbou či zpracováním ropy. Nechtěl jsem kupovat akcie nadnárodních korporací typu Shell nebo Exxon, protože podle mého názoru vývoj v sektoru spěje spíše k decentralizaci aktivit. Druhým faktorem byl znovu výrazný diskont – akcie Motor Oil se při ceně 5 eur prodávaly za pětinásobek desetiletého průměru zisků.
Zvažoval jsem ještě řeckého konkurenta Hellenic Petroleum, který je ovšem polostátní a byla naplánována jeho privatizace. Privatizace podniku, zvláště v takto turbulentní době, nahrává možným spekulacím a manipulacím s cenou, a proto jsem nakonec zvolil Motor Oil. Nyní se obchoduje zhruba za 8 eur za akcii.
Další řecké varianty a přiměřený podíl v portfoliu
Další společností, jejíž akcie jsem zvažoval k nákupu, byla tamní burza Hellenic Exchanges Holding. U ní se mi líbila šance, že plánovaná privatizace zvýší objemy obchodování a že si pro vyklesané akcie firem přijdou zahraniční investoři. Společnost navíc hospodaří vyrovnaně a téměř nemá dluhy. Akcii jsem ale nakonec nekoupil, protože mám v portfoliu hodně jiných firem z finančního sektoru.
Dále jsem přemýšlel o státní utilitě Public Power Corporation. Tuto společnost jsem ale nakonec zavrhl, protože celkově v sektoru veřejných služeb předpokládám ještě minimálně 1 až dva roky poklesu. Firmy v tomto odvětví nemohou pružně reagovat na měnící se potřeby ekonomiky, a proto jejich zotavení bude trvat déle. To je podle mě i případ společnosti ČEZ. U Public Power Corporation ale nakonec převládla výrazná sleva v ceně akcií, firma tak na burze od léta také výrazně posílila.
Ačkoli mé úvahy mohou zpětně vypadat jako velice prozíravé, na riskantní řecké pozice jsem podle pravidel poctivého money managementu nevložil více než 4 % celkového kapitálu, takže zisky z řeckých pozic, ačkoli procentuálně velice dobré, nejsou v absolutních číslech rozhodující pro vývoj celého portfolia.
