Mentální modely a investování aneb Když se z jistoty stane past
Psychologie investování se těší stále větší oblibě. Jednou ze zajímavých kapitol této nové "disciplíny" jsou i takzvané mentální modely. V čem jsou investorům ku prospěchu a kdy naopak škodí?
Americká horolezkyně a boulderistka Lynn Hillová měla v létě 1989 namále. Při zdolávání relativně lehké stěny ve Francii udělala chybu, jež ji málem stála život. "Ani chvíli jsem o své lezecké kariéře nepochybovala, hodně věcí jsem ale přehodnotila. Lidé chtějí mít všechno pod kontrolou, to ale nejde. Vždy existuje určité riziko," řekla Hillová po pádu z 25 metrů v rozhovoru pro list New York Times.
Ve své době byla jednou z nejlepších horolezkyň světa. A právě to pravděpodobně přispělo k tomu, co se stalo. Většinu běžných úkonů, které jsou se zdoláváním skalních stěn spojené, dělala automaticky, bez přemýšlení. Osudného dne ale nacvičený postup přerušila rozvázaná bota. Jedna drobnost rozbila zautomatizovanou posloupnost úkonů a Hillová zapomněla pevně uvázat jisticí lano ke svému úvazu. Měla obrovské štěstí, díky větvím, které zmírnily pád, vyvázla jen s lehčími zraněními.
Život podle modelů
Takzvané mentální modely jsou souborem představ o určité věci nebo problému získaných osobní zkušeností. Tyto modely uložené v paměti člověk využívá ve všech situacích, které v převaze rysů odpovídají dříve prožitým událostem. Mentální modely tedy vytvářejí strukturu myšlení a jsou ve většině situací využívány podvědomě.
Mentální modely ale neumí jen pomáhat s orientací ve světě, který nás obklopuje, umí i škodit. Problém přichází ve chvíli, kdy se situace začne vyvíjet nečekaným nebo dosud nezažitým způsobem. V takové situace může mít postup v souladu s určitým myšlenkovým modelem až fatální následky.
To platí i ve světě financí. Investiční strategie není nic jiného než popis mentálního modelu předpokládající určitý vývoj na finančních trzích v kontextu potřeb individuálního investora nebo skupiny investorů.
Zkušenost versus skutečnost
V první polovině 20. století bylo jedním z nejspolehlivějších signálů na akciových trzích srovnání dividendového výnosu a výnosu amerických státních dluhopisů. Investice do akcií byly téměř vždy výnosnější než investice do dluhopisů, takže když dividendový výnos klesl pod výnos dluhopisů, přesouvali se investoři z akcií do dluhopisů s předpokladem, že se ceny akcií již dostaly příliš vysoko a přijde korekce. Tato strategie ale přestala fungovat ve chvíli, kdy se znaménko v rovnici na dalších více než padesát let otočilo. V tu chvíli se z mentálního modelu stala past.
"Před dvaceti lety stačilo vypočítat ukazatel P/E a poměr ceny akcie k účetní hodnotě firmy na akcii. Hned jste měli dobrou představu o tom, které akcie jsou atraktivní, které ne, no a pro investory jste byli velkými guruy. Dnes dá tato čísla dohromady za pár minut každá sekretářka, takže nelze spoléhat na to, že vás letmý pohled na tyto hodnoty dostane před konkurenci," uvádí další příklad selhání mentálních modelů hodnotový investor a portfoliomanažer ze společnosti Oakmark William Nygren.
Investování podle zautomatizovaných modelů funguje pouze do chvíle, než se vývoj trhů začne odchylovat od předpokladů založených na dřívějších zkušenostech. Jakmile se zkušenost a skutečnost začnou rozcházet, je potřeba zpozornět a zamyslet se, zda nedošlo ke strukturálním změnám, jež by mohly zneplatnit osvojené mentální modely. Dlouhá rovná cesta také není zárukou toho, že na jejím konci nečíhá prudká zatáčka.
Zdroj: A Wealth of Common Sense
