KONTEXT: Bod zlomu aneb Europe first, jinak skončí(me) jako potrava velkých dravců

Donald Trump (ne)očekávaně poslal globální obchodní války do dalšího kola, evropští vývozci oceli a hliníku (stejně jako kanadští a mexičtí) tak jsou nově zatíženi 25%, respektive 10% clem. Americký prezident pokračuje v ofenzivě proti zemím, které se podle něj chovají k USA "velmi špatně". Záměrně, či z čisté nevědomosti přitom ignoruje masivní ochranářská a podpůrná opatření, kterými Washington ohýbá premisu svobodného trhu a férové soutěže. Na to ostatně (nepřímo) poukázali i zástupci EU a Kanady, kteří přispěchali s hrozbou odvety mířící na americké exporty v objemu 7,5 miliardy, respektive 12,8 miliardy dolarů. A jak se shodují přední experti na mezinárodní vztahy, tyto výstřely nebudou zdaleka poslední.

Trump svým výpadem potvrdil pověst nevypočitatelného hráče, který tradiční spojence (a zprostředkovaně i trhy) opakovaně překvapuje tahy považovanými do jeho nástupu za podpásovky. Jeho černobílé vidění světa vycházející z binárního, zpátečnického vnímání "výhra/prohra" proto postupně (z)mění světový ekonomicko-politický rámec, jinými slovy pravidla, jimiž se řídí globální interakce všeho druhu. Pro Evropu, až příliš často submisivně se hrbící v pohodlném závětří USA, by mělo jít o dostatečně hlasitý budíček (a vzhledem k situaci v Itálii, střední Evropě nebo brexitu možná i budíček poslední). Buď najde společný hlas a s jeho vahou zasedne ke stolu, kde si mocní porcují svět, nebo se ocitne na jídelním lístku.

O potenciální síle spojené Evropy, a tudíž schopnosti čelit Trumpovi a jemu podobným, respektive jím oblíbeným autoritářům, (pře)svědčí již jednoduché cvičení, v rámci kterého se v klíčových ukazatelích síly jednotlivých mezinárodních hráčů zamění národnostní státy Evropy za celoevropský agregát. V případě výdajů na armádu, které jsou jedním z nejčastějších měřítek tvrdé síly, se například sjednocená Evropa vyšvihne na druhé místo, zatímco analogový přístup determinovaný hranicemi řadí nejmocnějšího evropského hráče, Spojené království, až na páté místo. (V tomto případě, podobně jako v dalších klíčových oblastech, se spolupráce s pobrexitovou Británií nejenže nabízí, ale je nepochybně i možná, jak dění v posledních měsících ukázalo.)

Kvůli neschopnosti či neochotě statistiků postihnout souhrnný evropský potenciál, stejně tak jako neschopnosti či neochotě evropských národů a jejich lídrů tento potenciál přetavit ve skutečnost, nazval profesor z Princetonské univerzity Andrew Moravcsik EU "neviditelnou mocností". Ještě trefnější by bylo "latentní", obojí nicméně dobře vystihuje rozkmit mezi teorií a skutečným stavem, pod který jsou takřka shodně podepsáni demagogičtí křiklouni a těžkopádní eurokraté, doplnění bandou bezpáteřních prospěchářů. V důsledku jejich (ne)schopnosti zaniká ponaučení známé v českých zemích od nepaměti – svazek je zárukou odolnosti a síly. To platilo jak pro Svatoplukovy syny na konci 9. století, tak pro evropské ekonomiky zítřka.

Čistá matematika vycházející ze všeobecně přijímané teze, že se (v případě Česka) Čech bude muset vzdát méně svobody, když bude hledat shodu s Němcem, navíc na multilaterální platformě EU, než když bude dohadovat pravidla hry s Američanem, notabene Číňanem, stále budí velké vášně a demagogií zaslepené odmítání. Evropa proto může zopakovat příběh Babylonu, tedy stát se dalším historickým mementem. Svět, který, jak popisuje globální stratég Parag Khanna, zažívá bezprecedentní proces synchronizovaného rozpadu na menší správní jednotky a současně centralizace (regionalizace), i proto evropský projekt ostře sleduje. Investoři by měli dělat to samé.