Doba (po)koronavirová a cesta k inflaci: Příklad z USA, který má smysl znát i v Evropě

V posledních týdnech jsme byli svědky několika případů překvapivého růstu inflace, které z velké části odrážejí značnou asymetrii ekonomiky po recesi způsobené covidem-19. Nelze však vyloučit, že během zotavení přijde delší období vysoké inflace způsobené náhlou změnou vývoje, rostoucím protekcionismem a stále rozmáchlejší přerozdělovací politikou. "Kdybych směl dát investorům jen jedinou radu, zněla by: Nastudujte si vše o inflaci a hlavně o stagflaci," říká hlavní makroekonomický stratég Saxo Bank Christopher Dembik.

Mnozí ekonomové se shodují, že počáteční šok způsobený covidem-19 znamenal masivní dezinflační impulz. Nedokážou se však shodnout na tom, co může následovat v následujících zhruba dvou až třech letech. Někteří tvrdí, že obrovský nárůst peněžní zásoby bude dále nafukovat bubliny na trhu nemovitostí a akcií. Tak je tomu koneckonců již od doby globální finanční krize, ale kvůli trvalému poklesu peněžního multiplikátoru (objemu peněz, který generují banky s každým dolarem rezerv) i rychlosti oběhu peněz (tempa, jakým jsou peníze v rámci ekonomiky směňovány) nebude mít vážnější dopady na reálnou ekonomiku jako celek.

Jiní se obávají, že v delším časovém horizontu růst nabídky peněz v kombinaci se změnou vývoje charakterizovanou rostoucím protekcionismem a stále rozmáchlejší politikou přerozdělování za účelem boje proti nerovnosti vytvoří trvalé inflační tlaky a vyžene míru inflace dlouhodobě nad 2% hranici. Tento názor vychází z faktu, že inflace byla v minulosti vždy citlivá na náhlé změny vývoje.

"Většina ekonomů považuje za nejvýznamnější ukazatel inflace peněžní zásobu M2. Je potřeba říci, že jsme dosud nikdy nezažili takový růst peněžní zásoby jako v době koronavirové, a to ani během stagflace v 70. letech 20. století. Současný meziroční nárůst dosahuje 20 %," upozorňuje Dembik.

Do cíle daleko

Nedávná inflační překvapení, jako byly červencový růst amerického indexu spotřebitelských cen nebo boom jednotkových mzdových nákladů v USA ve 2. kvartálu, ještě nemají s očekávanou změnou režimu nic společného. Z větší části totiž jen odrážejí datové šumy způsobené přísnými karanténními opatřeními a následnou recesí. Stačí se podívat blíže a zjistíme, že vysoký index spotřebitelských cen je patrně způsoben relativními posuny na konkrétních trzích, nikoli celkovým vzestupem cen.

A pokud jde o 12,2% nárůst jednotkových mzdových nákladů ve 2. čtvrtletí, v zásadě pouze odráží rozsáhlejší propouštění méně honorovaných zaměstnanců. "Musíme si na nějakou dobu zvyknout na inflační šumy a nevyvozovat z nich unáhlené závěry o bezprostředních změnách vývoje inflace," podotýká stratég ze Saxo Bank.

Vše je relativní

V rozhovoru pro MACRO Voices navrhuje makroekonomický stratég StoneX Group Vincent Deluard jiný způsob, jak přistupovat k problému inflace. Správně tvrdí, že inflace v posledních letech z reálné ekonomiky nezmizela, jen ji již není možné zachytit pomocí indexu spotřebitelských cen (CPI), protože ten měří průměrnou inflaci v ekonomice. A pokud se soustředíme na CPI, ignorujeme problém mezigenerační nerovnosti.

"Značné zmírnění inflace v posledních dvou dekádách je důsledkem dvou vzájemně protichůdných sil. Na jedné straně závratně vzrostly výdaje na zdravotní pojištění, školné na vysokých školách, nájemné ve velkých městech a náklady na péči o děti. Na druhou stranu se prudce propadly ceny většiny věcí, které si můžete koupit v supermarketu, které jsou navíc zpravidla vyráběny v zámoří," říká Deluard.

To vede ke dvěma zásadně odlišným zkušenostem s inflací:

• Američtí penzisté z generace baby boomers, kteří zpravidla bydlí ve vlastním, žijí na maloměstě nebo na předměstí, nakupují v supermarketech a zdravotní potřeby mají hrazeny z pojištění Medicare, prožívají deflaci.
• Naopak nová pracovní místa pro mladší generace vznikají téměř výhradně ve velkých městech, kde mezitím náklady prudce stouply.

Deluard z toho vyvozuje dva hlavní závěry – ve společnosti převažuje generační nerovnost a úroveň inflace výrazně závisí na tom, do jaké věkové skupiny patříte. Jinak řečeno, mladší generace (mileniálové a generace Z), které z hlediska produktivity přinášejí společnosti nejvíce, platí více než ostatní, a nezískají tak přístup ke kapitálu, který by jim umožnil koupit si vlastní bydlení a užívat si života.

Během krize spojené s covidem-19 došlo k obětování mladých a chudých pro záchranu starých a bohatých, čímž se výrazně zhoršila mezigenerační nerovnost a dále rozdmýchala zloba mileniálů nasměrovaná vůči baby boomers. Tento problém by se dal vyřešit, kdyby se do věci vložili politici, kteří by zavedli redistribuční opatření a další všeobecné stimulační programy, které mohou mít například formu základního nepodmíněného příjmu či helikoptérových peněz. Vláda a Kongres mají nyní zásadní vliv na růst peněžní zásoby a této své nové pravomoci se nejspíše jen tak nevzdají.

Inflace je vždy a všude politický fenomén

Vývoj inflace závisí hlavně na politických rozhodnutích po skončení současné krize. "Podle nás sehrají redistribuční opatření a další stimulační programy klíčovou roli při vytváření příznivých podmínek pro inflační epizodu, jakmile začne docházet ke skutečnému zotavení, tedy řekněme v časovém horizontu 12-18 měsíců," říká Christopher Dembik ze Saxo Bank.

Pokud se spojí přerozdělovací mechanismy s nastupujícím trendem přesunu dodavatelských řetězců a rostoucího protekcionismu, vznikne takřka ideální inflační podhoubí pro rok 2022 a roky následující, které může (alespoň dočasně) převážit nad deflačními vlivy technologií a demografické struktury obyvatelstva.

Zdroj: Saxo Bank