Kdo má v rukou dopady robotizace?
Existují různé nepřímé indikace, že česká firemní sféra řeší nedostatek pracovníků nejen zvyšováním mezd, ale také přesunem k větší automatizaci a robotizaci. To neustále vyvolává polekané otázky, zda roboti nevezmou lidem práci. Svůj postřeh k tématu nabízí analytik Michal Skořepa z České spořitelny.
Robotizace sama o sobě může počet pracovních míst v čistém vyjádření snížit, pokud počet zaniklých míst bude menší než počet nových míst, která díky ní vzniknou. Poměr zaniklých a nově vytvořených míst bude přitom hodně záležet na konkrétním oboru.
Bez ohledu na okamžitý čistý dopad samotné robotizace lze v delším období spoléhat na fungování základních pravidel nabídky a poptávky. Pokud majitelé firem ušetří na lidské práci, měli by být tlačeni konkurencí ve svém oboru ke snížení cen své produkce. Jejich klienti tak budou mít více peněz na utrácení v jiných oborech, kde by tedy měla zaměstnanost narůst.
Pomozme si daty. Přestože automatizace je heslem posledních desetiletí v celém vyspělém světě, míra zaměstnanosti podle dat dostupných od poloviny 20. století v tomto světě spíše narůstá. Tento proces bude tím hladší, čím lépe budou splněny dvě základní podmínky – konkurenční prostředí v ekonomice a mobilita pracovní síly ve smyslu oborovém (v případě potřeby i geografickém).
Z toho vyplývají jasné domácí úkoly pro stát – hlídat dodržování pravidel hospodářské soutěže, posilovat pružnost vzdělávacího a rekvalifikační systému a zlepšovat dopravní i komunikační infrastrukturu. Pokud trend robotizace dlouhodobě vezme lidem práci, nebude to chyba jeho, ale naše.
