Čtvrtá průmyslová revoluce začíná. Toto jsou dva její největší globální trendy

Pandemie a geopolitická nestabilita odhalily slabiny dlouhých dodavatelských řetězců. Firmy se proto stále častěji uchylují ke strategii repatriace výrobních kapacit. Tento krok, podpořený státními pobídkami a investicemi do technologií, signalizuje přechod od modelu "just-in-time" k efektivnějšímu a odolnějšímu průmyslovému ekosystému.

V průmyslu a distribuci jsme svědky digitální transformace, která je přirovnávána ke čtvrté průmyslové revoluci. Poté, co do průmyslové výroby začala promlouvat umělá inteligence, tato revoluce teprve skutečně odstartovala. Tempo inovací letos ještě naroste.

Firmy si stále více uvědomují, jaký dopad mohou mít nástroje umělé inteligence na přesné předvídání chování zákazníků, predikci zásadních trendů, které jim dají náskok před konkurencí, a modelování alternativních scénářů firemních strategií. Digitální nástroje potřebné k růstu a rozšiřování produkce přitom nikdy nebyly dostupnější než v současnosti. Podmínkou jejich využití jsou ale výrazné investice.

Společnosti, které vykazují nejvyšší výnosy při využití umělé inteligence ve své činnosti, využívají téměř třikrát častěji než ostatní firmy různé nástroje pro rozvoj technických dovedností a schopností svých zaměstnanců. Jejich manažerům je jasné, že budoucnost je ve využití digitálních technologií, ale že pro firmu z nich plyne přínos pouze tehdy, když jsou data dostupná v reálném čase a přístupná všem zaměstnancům, nejen lidem v IT odděleních.

Rub a líc moderních technologií

Správně využitá umělá inteligence může firmám zjednodušit stanovování klíčových ukazatelů výkonnosti a dělat správná obchodní rozhodnutí. Výkonné analytické nástroje a nástroje pro vizualizaci dat mohou kombinovat informace a statistiky z různých zdrojů, a poskytnout tak lepší a rychlejší přehled těm, kdo na jejich základě dělají podnikatelská a obchodní rozhodnutí. To vede k přesnějšímu předvídání prodeje a lepší optimalizaci výroby.

Každá mince má ale dvě strany. Manažeři, kteří vkládají důvěru do digitálních technologií, musejí mít stále na zřeteli, že tato důvěra nemůže být bezbřehá. Důležitá je důvěryhodnost shromažďovaných dat a způsob jejich prezentace. Pokud se konkrétní metriky, rozhodnutí či interpretace za využití umělé inteligence stanou opěrným bodem firemních rozhodnutí, musejí být nutně stoprocentně přesné a ověřené.

Investice brzdí vysoká cena peněz

Zavádění nových systémů a datových strategií vyžaduje zdroje, čas a investice. Ani v případě umělé inteligence a dalších digitálních technologií neexistují rychlé zkratky a levné zázraky na počkání. V době globálních ekonomických problémů jsou investiční rozpočty firem napjaté. Mimo jiné i proto, že vysoké úrokové sazby prodražují náklady na půjčky. A i když se hovoří o snižování sazeb, hrozba dalšího zpomalení globální ekonomiky nebo recese stále visí ve vzduchu.

Efektivnější finanční řízení je důležité zejména pro společnosti, které jsou součástí dlouhých a složitých dodavatelských řetězců a jsou na nich závislé. Trhliny v globální pavučině výroby a distribuce způsobené pandemií se podařilo již téměř zacelit, pokračující geografická nestabilita je ale stále problém. Zdá se, že výrobní model "just-in-time", který dominoval světovému průmyslu po 40 let, se již vyčerpal. Například útoky na lodní dopravu v Rudém moři vedly ke čtyřnásobnému zvýšení nákladů na kontejnery a prodloužení dodacích lhůt o 10 i více dnů.

Repatriace výroby

Ve velkých západních ekonomikách je novou realitou repatriace výrobních kapacit na domácí trhy nebo hledání alternativ blíže k domovu. Například výdaje na rozšiřování výroby se v USA od konce roku 2021 do konce loňského roku zdvojnásobily, což bylo podpořeno velkými státními pobídkami na investice do infrastruktury a zaměstnanosti. Evropa reaguje vlastními pobídkami k výstavbě továren a jednotlivé země vytvářejí své dotační balíčky, aby nalákaly investice.

Dochází k významným posunům, pokud jde o umístění výroby. Tento trend urychluje otevírání továren v Evropě i USA, protože podniky se stále častěji rozhodují vyrábět produkty blíže spotřebitelům, kteří je budou kupovat.

Poslední léta přitom jednoznačně potvrdila, že není možné spoléhat se pouze na dovoz, byť je tento dovoz zboží (a někdy i služeb) mnohdy levnější. V kritických obdobích ceny rychle rostou a ekonomická výhodnost importu je potlačena. Jednotlivé země musejí hledat vhodnou míru své ekonomické nezávislosti. A k tomu jim moderní technologie ve výrobě mohou významně pomoci.

Zdroj: MOORE