Čína je stranou. Zákazníci z EU i USA chtějí dovoz z Evropy

Jak moc vaši firmu změnil vstup na pražskou burzu před třemi roky?

Nezměnilo se nic zásadního. Koláč našeho výrobního portfolia zůstal prakticky stejný, jen přibyl dílek s názvem Gevorkyan Force Defense, kde se zaměřujeme na zbrojní průmysl. Jeden takový provoz máme na Slovensku, druhý budeme otevírat v Polsku.

Kdo vám zadává zakázky?

Ve zbrojařském průmyslu je potřeba oddělovat dvě věci. Na jedné straně je to výroba zbraní, civilních nebo sportovních, a pak tu jsou projekty například pro obranný průmysl. V tomto průmyslu se pohybujeme zhruba 20 let a je jasně vidět jeho růst. Před třemi lety jsme vyráběli součástky pro dvě zbrojovky, teď jich je dvanáct. Jsme schopní vyrábět unikátní díly, které nikdo jiný neumí.

Vidíte tam přímou souvislost s válkou na Ukrajině?

Říct si, že "je válka, je potřeba vyrábět více zbraní", není úplně styl našeho uvažování. Takto projekty neděláme. V tom je podle mě velký rozdíl mezi námi a spoustou jiných firem. Nemáme zakázky ani z Ruska, ani z Ukrajiny.

Rozlišujete tedy obranný a zbrojní průmysl, jak jste naznačil?

Laicky by mi připadalo, že obrana je správně, zbrojní průmysl nesprávně. Z pohledu papírování je to ale naopak. Můžete vyrábět pro zbrojaře celý život a jste mimo regulace, jakmile začnete spolupracovat například s ministerstvem obrany, papíry vás zahltí. Jedna česká zbrojovka je na pražské burze, vnímání tohoto odvětví tedy nevyvolává špatné emoce.

Co to znamená s ohledem na to, co děláte?

Vyrábíme součástky. Pro letectvo, pro námořnictví, pro výsadkáře, pro drony, pro pistole, pro samopaly, pro sportovní využití, které je ale shodné i s potřebami ostřelovačů. To všechno může být pro dobré účely, ale také to může být zneužitelné.

Často mluvíte o energetické soběstačnosti. Velkou část z peněz získaných na pražské burze jste použili na posílení udržitelných prvků. Proč to děláte?

Vyrábíme si vlastní dusík, máme dva generátory na výrobu zeleného vodíku, fotovoltaické elektrárny kryjí střechy našich hal, do baterií odkládáme nadprodukci. Momentálně dokončujeme čističku technických vod. To vše znamená velké úspory.

Ale také velké počáteční investice.

Artur Gevorkyan

Gevorkyan, Pasha Borsai

Zakladatel a předseda představenstva společnosti Gevorkyan. Vojenský letecký inženýr, který vybudoval z rodinné firmy světového lídra v oblasti práškové metalurgie. Jeho podnikatelská dráha začala na Ukrajině, kde založil svůj první soukromý výrobní závod. V roce 1996 se přestěhoval na Slovensko a položil základy společnosti, jež je jednou z nejvýznamnějších technologických firem v regionu. Jeho vize je založena na inovacích a flexibilitě, což přitahuje nejen mezinárodní investory, ale také pozornost odborníků z celého světa.

Když jsme si to propočítávali u zmiňované čističky technických kapalin, dostali jsme se k návratnosti investice do jednoho roku. Tak krátká doba nás samotné překvapila. Nebo uvedu jiný příklad. Momentálně dokončujeme akvizici továrny v Itálii. Mají pro nás unikátní velký lis, který bychom mohli využít. Ale když jsme začali počítat spotřebu tohoto asi 15–20 let starého lisovacího stroje, zjistili jsme, že se nám nákup nevyplatí. Má spotřebu 300 kW, moderní stroje, které máme, mají spotřebu kolem 70 kW. Takže se vyplatí investovat do nových. O každé investici je potřeba uvažovat z více úhlů.

Jste zářným příkladem toho, že investice do udržitelných principů mohou být byznysově výhodné.

V našem případě tomu tak určitě je. Přistupujeme k tomu čistě matematicky, investorsky. Ne ideologicky ani politicky.

Se soběstačností souvisí i lokalizace dodavatelského řetězce, jinými slovy odtržení se od závislosti na Číně. To se vám daří?

Nyní máme dvojnásobný počet projektů oproti době, kdy jsme šli na burzu. A evropští zákazníci chtějí být jednoznačně nezávislí na Asii, to cítíme velice intenzivně. Stejně tak američtí zákazníci upřednostňují dovoz z Evropy před Čínou. Právě z Evropy a USA máme většinu zákazníků.

Já asijským trhem jinak určitě nepohrdám. Máme projekty, které dostáváme z Asie, a ty nám dávají pěkně zabrat. Klobouk dolů před tím, co dokáží.

V rámci vaší první veřejné nabídky akcií na pražské burze jste upsali 17 % firmy. Hodnota akcií je po několika zvratech, které od roku 2022 proběhly, nyní o něco níže než ta při úpisu. Čím si to vysvětlujete?

Dříve jsem si neuvědomil, že burza je v životě byznysmena samostatná kapitola. Je to úplně jiný byznys s jinou logikou, se zcela odlišnou komunikací. Zažili jsme například prudký pád na pár měsíců, když jsme dostatečně dobře nevysvětlili, že máme v plánu ještě druhý úpis akcií (SPO).

Budete tedy pokračovat dalším úpisem?

Ano, máme mandát na pět let, do kterých musíme SPO stihnout. Optimální je mít na burze přes 30 % firmy, takže asi dvojnásobek toho, co tam máme teď. Musí se tedy jednat o optimální kombinaci ceny akcií a potřeby zdrojů pro prudký rozvoj, například akvizice.

Podnikáte na Slovensku, kde se za poslední tři roky výrazně proměnila politická situace. Pociťujete to nějak?

Pokud jde o zákaznickou nebo dodavatelskou bázi, jsme na Slovensku zcela nezávislí. Kromě vzduchu v této zemi nic nekonzumujeme. Je pravda, že se zvyšuje daňové zatížení, osobně mě mrzí, že ze země odchází hodně mladých. Čekal bych více podpory ze strany státu, aby mládež zůstávala. Pokud jde o Slováky, se kterými přicházím do styku, ti zůstali takoví, jací vždy byli, tedy pracovití, slušní a disciplinovaní. Jako imigrantovi se mi ta polarita, která teď v zemi je, nelíbí a doufám, že se to nevyhrotí do něčeho horšího. To už jsem zažil v Arménii i na Ukrajině a nic dobrého z toho nebylo.

Bývají od slovenských vládních představitelů slyšet protiunijní postoje? Předpokládám, že členství v Evropské unii je pro váš byznys klíčové.

Vnímám to tak, že tyto názory přiživují hlavně ti, kdo politiku komentují. Osobně jsem nikdy neslyšel, že by Slovensko chtělo být mimo Evropskou unii nebo NATO. Do Evropy jednoznačně patří, stejně jako Česko nebo Polsko. V Krakově jsme mimochodem nedávno podepsali smlouvu na otevření pobočky. Chápu i to, že každá země má svůj názor, že Slovensko bude sledovat jiné zájmy než vlády v Portugalsku, ve Španělsku nebo Švédsku. Spousta věcí nemůže být stejně dobrá pro všechny státy v Evropě. Důležitá je komunikace a schopnost kompromisu.

Pokud jde o EU, tak bych nechtěl, aby došlo k tomu, co předcházelo rozpadu Sovětského svazu. Moskva už lezla všem tak na nervy, že bylo jedno, zda hovoří rozumně, nebo ne, zda to má logiku, nebo nemá. Tenkrát se ujal výraz "kamarádit se proti Moskvě". Tak se bojím toho, abychom se nezačali ve velkém "kamarádit proti Bruselu".