Dluhy: Dočkáme se dalších Lehman Brothers?
Dluhopisový guru Bill Gross ve svém březnovém tržním komentáři upozorňuje na to, že zadlužení zemí jako USA nebo Čína je na mnohem vyšší úrovni než před poslední krizí a že se centrální banky ve své snaze pomoci ekonomikám dostaly na tenký led. Pokud se bankám nepodaří v nejbližší době dostat úvěry co nejdříve pod kontrolu, můžeme se podle Grosse dočkat dalších "Lehmanů".
Bill Gross vidí problém zejména v tom, jak jsou banky schopné tvořit peníze z ničeho pomocí dluhů. Jen v USA banky dokázaly přeměnit 3 biliony dluhů na 65 bilionů nových dluhů pomocí dluhopisů, bankovních úvěrů, hypoték a podobně.
Je to v podstatě jednoduché. Gross uvádí teoretický příklad člověka, jenž má jeden dolar, který uloží do banky. Ta počítá s tím, že klient tento dolar nebude hned potřebovat, a tak jej půjčí dalšímu klientovi. Ten chce podnikat a nakoupí vybavení od firmy, která tento utržený dolar uloží do banky. Z jednoho dolaru jsou dolary dva a tak to jde stále dokola a jeden dolar se rozmnožuje.
Tento způsob sice pomáhá ekonomickému rozvoji, problémem je ale skutečnost, že všichni, kdo mají dolar uložený v bance, si myslí, že když jej budou potřebovat, ihned jej dostanou. Ale ono to tak nemusí být. Pokud je totiž na trhu příliš mnoho podnikatelů a úroky rostou, takže tito byznysmeni nezvládají splácet své dluhy, zatímco střadatelé budou chtít své dolary zpět, nastane situace podobná té v roce 2008, kdy padla banka Lehman Brothers.
Současná situace je přitom podle Grosse té z před devíti let podobnější, než si mnozí připouštějí. Globální ekonomika generuje dokonce více dluhu než před krizí. V USA znamenají dluhy v objemu 65 bilionů dolarů asi 3,5násobek ročního HDP. V Číně od roku 2007 vzrostly dluhy o 24 bilionů na 300 % HDP.
Kapitalismus je závislý na růstu dluhu a tištění peněz, které se stále dokola půjčují, ale všechno má své limity. Náklady na správu dluhu je potřeba sledovat, aby byli dlužníci schopni své závazky splácet. Když jsou úroky a objemy půjček příliš vysoké, hrozí scénář Lehman Brothers. Když jsou zase úroky příliš nízké, systém má problém, protože střadatelé, penzijní fondy nebo pojišťovny nejsou schopny ze svých výnosů spravovat svá pasiva.
Centrální banky pak musejí balancovat mezi vysokými a nízkými sazbami a držet míru růstu úvěrů na úrovni nominálního HDP. Zatím se zdá, že se jim daří držet ekonomiku nad vodou, ale podle Grosse je současný "vysoce zapákovaný finanční systém jako náklaďák s nitroglycerinem na hrbolaté cestě". Stačí jedna chyba, aby se systém zhroutil, když se všichni držitelé dluhopisů (ale vlastně i akcií, byť nejde o dluhový cenný papír) vydají do banky pro své dolary, ale nenajdou je tam.
Po roce 2008 byly centrální banky schopné zachraňovat systém pomocí kvantitativního uvolňování, dnes jsou ale v odlišné situaci. Úroky jsou nízké a možnosti uvolňování měnové politiky jsou velice omezené. Gross tak doporučuje nevěřit pohádkám Donalda Trumpa o vysokém ekonomickém růstu a daňových úlevách. Světová ekonomika stojí podle něj na hliněných nohách kvůli silnému pákovému efektu a nejistota ohledně sazeb vytváří prostor pro chaos. Lidé by se spíše než pachtěním za výnosy měli zabývat tím, zda se ke svým penězům vůbec dostanou.
Zdroj: Janus Capital Group
