5 rozhodnutí, kterých budete nadosmrti litovat
Náš život je plný rozhodnutí. Většina z nich je rutinních, ale některá z nich jsou tak důležitá, že nás jejich dopady ovlivňují celý život. Aktuální studie z Columbia University odhalila, že čelíme v průměru více než 70 rozhodnutím za den. Takové množství vede k fenoménu zvanému únava z rozhodování, kdy je mozek namožený podobně jako sval.
Nová studie z University of Texas ukazuje, že dokonce i když náš mozek není unavený, může být pro nás těžké činit správná rozhodnutí. Místo toho, abychom se při rozhodování spoléhali na relevantní informace, náš mozek se soustředí na specifické silné vzpomínky. Když například kupujete nové auto a rozhodujete se, zda si připlatit za kožená sedadla, jste si sice vědomi toho, že si je nemůžete dovolit, váš mozek si ale třeba vybaví zážitek, kdy jste seděli v jiném autě, cítili tu úžasnou vůni kůže a zkoušeli, jak je materiál příjemný na dotek. Přitom by vám měla spíše "naskočit" vidina vysokých měsíčních splátek.
Jakých rozhodnutí lidé na sklonku života zpravidla nejvíce litují?
1. Kéž bych se neřídil(a) radami ostatních
Rozhodování podle názoru někoho jiného může mít fatální následky. Například špatnou volbu kariéry. Mnoho lidí studovalo obor podle přání svých rodičů nebo kvůli penězům. A litují toho celý život.
Dalším častým problémem je to, že si neumíme prosadit svůj názor. Příliš se zabýváme tím, co si o nás myslí šéf, nebo se ve strachu z neúspěchu intenzivně snažíme vypadat lépe v očích ostatních. V důsledku toho k sobě nejsme upřímní.
Rady ostatních jsou jen vodítkem. Nehledě na to, zda jsou myšleny dobře, nebo špatně, jde stále jen o cizí názory.
2. Zbytečně jsem se dřel(a)
Tvrdou prací můžeme změnit svět. Problém se ale skrývá v tom, když jí věnujeme příliš času na úkor svých nejbližších. Paradoxně většinou dřeme, abychom vydělali peníze pro své nejbližší, ale oni by přitom daleko více ocenili naši společnost, ne bohatství. Pak se jednoho dne ohlédneme a zjistíme, že jsme se měli více soustředit na ně.
3. Kdybych tak méně potlačoval(a) emoce
Už jako děti nás učí, že emoce jsou nebezpečné, a proto je musíme držet pod pokličkou a neustále se kontrolovat. Chvilku to funguje, emoce ale doutnají pod povrchem, až nakonec dojde k nevyhnutelné erupci.
Emoce je potřeba čas od času ventilovat. Jedině tak docílíme toho, že k sobě budeme upřímní. Pokud se například cítíme v práci nedoceněni, měli bychom jít za šéfem a říci si o více peněz. Buď bude souhlasit a dosáhneme rovnou svého, nebo odmítne, ale řekne, v čem je ještě potřeba se zlepšit, abychom příště uspěli. Pokud nebudeme dělat nic a své pocity budeme potlačovat, sníží se naše výkonnost a vzdálí se nám důležité cíle.
4. Ztratil(a) jsem kontakt se skutečnými přáteli
Když jsme lapeni v každodenní pracovní rutině, snadno ztratíme přehled o tom, jak důležití lidé nás obklopují a jak málo času si na ně vyhrazujeme. Vztahy se starými známými se zpravidla zanedbávají jako první, když jsme zaneprázdněni prací. Je to škoda, protože čas strávený s přáteli funguje jako obrana proti stresu. Blízcí přátelé dodávají energii, optimismus a pocit sounáležitosti.
5. Neměl(a) jsem si upírat štěstí
Ve stáří se nám budou retrospektivně všechny strasti, kterým jsme v životě čelili, jevit jako triviální. Za mnohé problémy si navíc můžeme sami. Bohužel si to většina lidí uvědomí příliš pozdě. I když jsou problémy mnohdy nevyhnutelné, reakce na ně lze mít pod kontrolou, stejně jako se můžeme těšit z příjemných věcí. Naučit se myslet pozitivně i v těžkých obdobích je velký úkol, který ne každý zvládne.
Zdroj: Forbes
