Hampl: Proč lidé nechápou centrální banky? Kvůli varováním před povodněmi se zapomnělo na nebezpečí sucha
Viceguvernér ČNB Mojmír Hampl se v Hospodářských novinách zamýšlí, proč se v posledních letech na centrální banky snáší tak velká kritika. Důvodem je podle něj fakt, že lidé přestali centrálním bankám rozumět. Hampl vysvětluje, že po roce 2008 centrální banky začaly vyprávět jiný "měnový příběh", než na jaký byli lidé do té doby všeobecně zvyklí.
"Přitom na dosavadní podobě 'příběhu' byla a je postavena důvěra v peněžní systém a jeho laické pochopení. Opírá se zhruba o tyto pilíře: Zaprvé, centrální banka jako jediná vytváří peníze, a má tak dokonale pod kontrolou jejich množství. Zadruhé, komerční banky peníze netvoří, pouze pasivně přeměňují již existující vklady na úvěry. A zatřetí, čím nižší je růst cenové hladiny, tím lépe. Tento - ekonomové by řekli monetaristický - výklad velmi dobře slaďoval preference veřejnosti s rozhodnutími centrálních bank v časech, kdy bankéři bojovali s inflací, tedy vesměs před rokem 2008," píše Hampl.
Podle něj ale tento příběh přestal fungovat v okamžiku, kdy centrální bankéři začali čelit slabé poptávce a riziku systematického poklesu cenové hladiny, tedy deflace. "Najednou je obtížné vysvětlit, že ony základní prvky kdysi široce sdíleného chápání role měnové politiky v praxi fungují buď částečně, či dokonce vůbec nefungují. A ani nikdy nefungovaly. Byly jen součástí veřejně sdíleného mýtu, který nikdo nechtěl rozbíjet, aby systém hladce fungoval," pokračuje viceguvernér ČNB.
"Lidé jednoduše před rokem 2008 uvěřili, že centrální banky jsou všemocné a mají pod kontrolou množství peněz v ekonomice, zatímco komerční banky jsou jen pasivními hráči. Byl to sice špatný příběh, nicméně příběh, který centrálním bankám, ale i lidem v 'normálních' časech vyhovoval. A proto jej nikdo nevyvracel," shrnuje Hamplova slova David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny.
"V současném systému elastických peněz, které nejsou kryté žádnou komoditou či kovem, podstatnou část peněz vytvářejí komerční banky, ne banka centrální. Komerční banky tedy jen pasivně nepřeměňují vklady na úvěry, ale fakticky vytvářejí úspory nové. Centrální banka nemá a ani nemůže mít množství peněz plně pod kontrolou; jejich množství se v systému mění, a měnit dokonce musí, aby byla jejich kupní síla v průběhu cyklu zhruba zachována. A navíc, hluboká deflace je pro ekonomiku stejnou poptávkovou poruchou jako vysoká inflace, často i s hlubšími dopady. Taková a další konstatování narušují dosavadní široce sdílený příběh 'dobrých peněz' a způsobují neporozumění mezi bankéři a populací. A především rozšiřují strach ze ztráty kupní síly peněz − paradoxně právě v době, kdy je inflace ve vyspělém světě v průměru nejnižší za dlouhá léta!" píše dále Hampl.
"Jednoduše řečeno, tak dlouho jsme varovali před rizikem povodní, až najednou neumíme vysvětlit, proč sucho může být zrovna tak velký problém. A že v časech sucha je potřeba zahrádku zalévat. A pokud jsou navíc hadice ucpané, musíme použít i jiné nástroje, abychom dostali vodu až k jednotlivým rostlinám," uzavírá viceguvernér ČNB.
Zdroj: Hospodářské noviny
