Sandra Parmová: Moderátorka hlavních zpráv s burzovní licencí

Začínala jste a nějakou dobu pracovala v makléřské firmě. Jak jste se k této práci dostala?

Sandra Parmová (SP): Jako burzovní makléřka jsem pracovala tři a půl roku při studiích na Vysoké škole ekonomické. K té práci jsem se dostala náhodou – šla jsem na seminář jednoho z členů pražské burzy a ten mě tak nadchnul, že jsem se hned po jeho skončení ptala, ne zda přes ně mohu investovat, ale zda u nich mohu pracovat. Každopádně pojmy jako akcie nebo investice mi nikdy nebyly cizí, protože jsem už měla takový menší "burzovní základ" od rodičů.

Co vás na té práci nejvíce bavilo?

SP: Připadala jsem si v centru dění, to je na práci makléře hodně vzrušující. Nejvíce jsem měla ráda dny, kdy se na burze opravdu něco dělo a pořádně jsem se nezastavila. Zažila jsem jak silnou růstovou fázi, tak období, kdy trhy strmě padaly. Tenkrát mi bylo jednadvacet let a sdělovat klientům, že prodělali, bylo někdy opravdové peklo. Měla jsem však většinou příjemné a rozumné klienty, kteří dokázali přijmout i ztráty.

Jak podle vašich zkušeností vypadá typický drobný český investor?

SP: Za svou makléřskou praxi jsem mluvila s více než tisícovkou českých drobných investorů. Poznala jsem investory, kteří investovali v řádu pár desítek tisíc korun a snažili se mít investice obrazně řečeno co nejlépe ošetřené, pak jsem potkala investory, kteří se již jen snažili více diverzifikovat svá portfolia a kromě akcií měli část peněz například v drahých kovech. Zažila jsem investory opatrné, ale i ty, kteří hodně riskovali.

Hodně především bankovních a finančních poradců říká, že jsou čeští investoři většinou hodně konzervativní. Sdílíte tento názor?

SP: Rozhodně si nemyslím, že jsou čeští investoři konzervativní. Měla jsem spoustu odvážných klientů. Samozřejmě, jak se měnila situace na trzích, investoři se začali více zajímat o bezpečnostní mechanismy.

Jak si takové bezpečnostní mechanismy máme představit?

SP: Především se jednalo o tzv. stop-lossy, tedy obchodní příkazy na omezení ztrát. Je to věc, která je při investování hodně důležitá. Investor sice část peněz prodělá, ale zůstává ve hře.

Investoři chodí k burzovním makléřům pro radu. Jaké vlastnosti by měl podle vás mít dobrý burzovní makléř? Podle čeho by si ho měl drobný investor vybírat?

SP: Vybrat kvalitního burzovní makléře je podle mě hodně těžké. Hodně lidí na trhu znám osobně a uměla bych si vybrat, ale investor-nováček, ten aby měl na výběr makléře šestý smysl. Předpokládám, že když už někdo vybírá makléře, tak s ním má několik schůzek. Správný makléř by se měl co nejvíce vcítit do klientovy situace a vymyslet pro něj optimální investiční strategii. Od toho dobrý makléř je. Osobně bych dala hodně na intuici, prostě na dojem, který na mě makléř udělá.

Pracovních pozic je v makléřské firmě celá řada. Co jste tam přesně dělala?

SP: Začátky jsou skoro v každé makléřské firmě stejné. Startujete na obchodní pozici, kde většinu času trávíte voláním klientům, které zvete na odborná školení, případně jim rovnou nabízíte služby. Pak jsem dělala investiční konzultantku a mojí tehdejší metou bylo stát se licencovanou burzovní makléřkou. To se mi nakonec povedlo, když jsem složila makléřské zkoušky. Na českém kapitálovém trhu jsem celkově, i s pozdější mediální aktivitou, strávila přes čtyři a půl roku.

Vaše kariéra pokračovala v ČT24, kde jste moderovala burzovní zpravodajství. Coby si diváci měli z vysílání tohoto typu odnášet? Co by měli sledovat, a co je naopak "vata", která nikomu nic neřekne?

SP: Sledovat ekonomické a burzovní zpravodajství v televizi je dobré pro všeobecný přehled, protože investorovi nabídne mix názorů různých odborníků a analytiků. Investor-divák by si ovšem měl následně udělat vlastní názor. Pro aktivního investora jsou navíc informace v televizi již "zpožděné" a příliš nevěřím, že by na jejich základě mohl udělat nějaký super obchod. Většina investorů proto hledá a analyzuje informace na internetových portálech s burzovní tématikou.

Hodně lidí si myslí, že jste se na Primu dostala vlastně jen díky nevydařenému vstupu, který se stal hitem na internetu. Byl rozhovor se zvukařem "Krťou" v přímém přenosu urychlovačem vaší kariéry?

SP: Do očí mi to ještě nikdo od nás přímo neřekl, ale párkrát jsem se doslechla, že jsem na Primě vlastně díky "Krťovi". První týdny po tomto "incidentu" to na internetu viděly statisíce lidí a byla jsem z toho dost na nervy. Vůbec jsem nechápala, jak se to mohlo objevit na tolika místech, včetně seriózních serverů. S odstupem času jsem za tento druh reklamy ráda.

Takže vám někdo volal s nabídkou lukrativní práce moderátorky zpráv, jakmile se klip přehoupl přes půl milionu přehrání?

SP: Stalo se to v červnu, ale nabídku jsem dostala až na podzim. Takže tak rychlé to zase nebylo, ale je pravda, že v době okurkové sezóny to video bylo hodně vidět a dostalo se i do nějakých žebříčků nejkurióznějších videí roku 2010.

Své místo jste však obhájila, déle než rok už moderujete hlavní zprávy na velké komerční televizi. Nebylo to tedy jen "internetové poblouznění" někoho z personálního oddělení na Primě. V čem je podle vás práce v komerční televizi odlišná od práce ve veřejnoprávním médiu?

SP: Porovnávat tyto dvě televize mi nepřísluší. Obě se podle mě snaží o profesionální zpravodajství, každá z nich však cílí na jinou skupinu lidí, a proto je zpravodajství podáváno trochu jinou formou.

Když už se bavíme o síle internetu, jak se mu dokáže postavit televize jako médium?

SP: Tato média mezi sebou nemusejí soupeřit, spíše se mohou dobře doplňovat. Populární jsou například záznamy televizního vysílání na internetu, fungují i profily televizí na sociálních sítích.

To, jak člověk mluví, čte a vystupuje před lidmi, a to nejen na obrazovce, kde je samozřejmě pod drobnohledem statisíců diváků, je dnes důležitější než kdykoli v minulosti. Kde se to podle vás mají lidé naučit?

SP: Naprosto souhlasím. Když se člověk umí přesně a srozumitelně vyjádřit, tak s ním lidé raději komunikují. Ve škole se to rozhodně naučit nedá. Podle mě nikomu neuškodí, když bude každý den pár minut nahlas předčítat z jakýchkoli novin a snažit se co nejlépe artikulovat. K zahození nejsou ani jazykolamy, které uvolní a protrénují mimické svaly. A zbytek je na odbornících. Osobně jsem měla štěstí na mediální školitele, a to jak při práci v ČT24, tak dnes na Primě. Sama vím, že se musím stále zlepšovat.

Když si vzpomenu na své první televizní moderace, tak se vždy srdečně zasměji, i když vím, že po odborné stránce jsem skoro nikdy nechyboval.

SP: Byla jsem na tom podobně. Jsem z Moravy a "moravismy" byly v počátcích mého moderování hodně znát. V burzovním studiu jsme moderovali z hlavy, dnes je však moje práce úplně jiná. Je postavená na důkladné přípravě zpráv, a pak také na čtecím zařízení, se kterým jsem vůbec neměla zkušenosti. Člověk prostě musí něco odmoderovat, než se to pořádně naučí. Práce moderátorky si každopádně hodně vážím a snažím se každý den svůj "výkon" zhodnotit, abych věděla, co dál zlepšit.

Moderátorkou však nemusíte být celý život. "Nehrozí", že se jednou vrátíte k práci burzovní makléřky?

SP: Jsem moc ráda, že jsem práci makléřky mohla dělat, dalo mi to hodně. Ale spíš než pracovně se k tomu vrátím osobně, a to v rámci správy svých investic. Zkušenosti, které jsem tehdy získala, mi snad umožní investovat o něco bezpečněji.

Sandro, určitě stále sledujete aktuální ekonomickou situaci. Jak vidíte letošní rok, máte z něčeho strach?

SP: Nevěřím v silně pesimistické scénáře. Je sice pravda, že vyspělé ekonomiky zpomalují a evropská dluhová krize ještě neskončila, ale to ještě není důvod k panice a obavám typu, že peníze přestanou mít hodnotu. Negativní náladu navíc často přifukují některá média.

Jak se daří vašim osobním investicím? Čemu věříte, kam investujete?

SP: Snažím se pravidelně odkládat část příjmů na důchod, protože bez ohledu na to, jak dopadne důchodová reforma, bude nejdůležitější si na důchod naspořit. Aktivněji jsem se o investice zajímala loni na podzim – měla jsem zrovna našetřeno a chtěla jsem zainvestovat.

A jak to dopadlo?

SP: Špatně (smích). Cítila jsem, že jsou akcie levné, ale nakonec jsem musela dát přednost zařizování bytu. Z pohledu zisku to samozřejmě nebyla dobrá investice, nábytek je pasivum, které jen ztrácí hodnotu, ale pro mě to tehdy byla nutnost.

Na závěr z jiného soudku. Váš profil na Facebooku je plný fotek z exotických míst – Maledivynaposledy třeba, ze Zanzibaru. Co vás tam táhne?

SP: Kdo mě alespoň trošku zná, ví, že miluji moře, pláže a palmy. Proto, když je příležitost někam vyrazit, vždycky mě to táhne za exotikou a do tepla. V zimě mám také ráda hory, protože pocházím z lyžařské rodiny. Osobně jsem se však vrcholovému sportu nikdy nevěnovala. Lyžařské kořeny ovšem mám – moje teta a dědeček se dokonce zúčastnili zimních olympijských her.

Rozhovor je převzat z časopisu Investiční magazín