Nikolaus Görg (Bank Gutmann): Většina krizových portfolií vás neochrání, stále mají co nabídnout dluhopisy a dividendové tituly
Sázejte na firmy s dobrým cash flow, na ty, které z výplaty dividend nedělají neudržitelnou show, a své volby průběžně přehodnocujte. To radí privátní bankéři Bank Gutmann svým klientům. Dodávají, že pohled do minulosti budoucnost nepředpoví a že bát se příliš brzy přijde draho. S Investičním webem si povídal šéf investičního odboru Bank Gitmann Nikolaus Görg.
Někteří manažeři začali nabízet krizová portfolia, která počítají s krizovým scénářem: hodně zlata, pokud akcie, tak společnosti jako Walmart a podobně. Co si o tom myslíte?
Nikolaus Görg (NG): Vím, že je teď jednoduché nabízet takzvaná krizová portfolia. Některá z nich, alespoň co jsem viděl, vás ale před ničím neuchrání. My – a máme pocit, že to tak chtějí klienti – se soustředíme na to, co dokáže generovat zisk. Obecně platí, že jsou lidé teď nakloněni dividendovým strategiím. Jistě, v jejich případě je potřeba mít na paměti mnoho věcí. Náš přístup – a nevím, zda to lze nazvat krizovým akciovým košem – nabízí jistá kritéria a kategorie. Ta by měla investory alespoň do jisté míry ochránit od toho, co se v současnosti děje.
Znamená to, že jsou krizová portfolia potřeba, že je důvod se bát?
NG: Pochopitelně jsou tu dobré důvody, proč být vystrašený. Pokud se ovšem začnete bát příliš brzy, přicházíte o peníze. Berte to tak, že se od doby, co centrální banky začaly ve velkém tisknout peníze, mluví o roztočení inflační spirály – ale stále k ní nedošlo. My jsme zkrátka vyvinuly jistý model, který nám umožňuje sestavit portfolio nabízející odpověď na to, co se nazývá krize. Ten jasně ukazuje, že je prostě příliš brzy na to se bát.
Ukazuje například, že se nesmí podceňovat potenciál, který mají dluhopisy. Vždy se nakonec ukázalo, že nejlepší protikrizový nástroj je nějak tesně navázán na státy, na suverénní ekonomiky. Vlády mají totiž tolik různých úrovní, že vždy nabídnou nějaké bezrizikové aktivum.
Mnohé státy, včetně těch, jejichž papíry se berou jako bezpečné přístavy, jsou ovšem extrémně zadlužené.
NG: Vím, že se teď mnoho lidí dívá na státy skrze prsty kvůli tomu, že jsou zadlužené, a kvůli tomu, co všechno to znamená. Tito lidé proto sázejí na akcie firem, kterým se povedlo překonat předchozí makroekonomiké turbulence. Tento přístup je však výrazně poznamenán tím, že se snaží z minulosti odhadovat budoucnost. Pokud se zaměříte na firmy, které se s předchozí krizí vypořádaly, budou se vám jevit jako krize-vzdorné.
Znamená to, že na ozkoušené tituly příliš nevěříte?
NG: I naši klienti o nich hodně mluví. Přemýšlejí o tom, proč pouze nekoupit všechny ty Nestlé, Coca-Coly a podobné společnosti. V podobných krizových portfoliích, o nichž v současnosti mluvíme, ovšem dříve byly tituly jako Standard Oil, Nokia, Research In Motion, Olympus nebo Kodak. Všechny patřily k respektovaným značkám a svého času byly brány jako dobrá ochrana před krizí. I proto svým klientům neustále opakujeme, že krizové portfolio není na věčné časy. Musíte se o něj starat, musíte ho průběžně přizpůsobovat změnám prostředí.
Co by do něj patřilo za současné situace?
NG: Nyní je asi součástí každého krizového portfolia Apple, ale i to se může změnit. Dokonce se to může změnit velice snadno. Připomíná mi to zajímavý článek o tom, jak dlouho zůstávají akcie skutečně krize-vzdorné. Vycházel ze seznamu největších globálních společností Fortune 500 v roce 1995. Srovnání s rokem 2010 ukázalo, že je z původního seznamu na novém jen 15 % firem. Podle mě je proto jen mýtus to, že je možné najít frmy, které vás za každých okolností ochrání před krizí. Určitě je však možné nadefinovat si kritéria, ktetá vás dovedou k titulům, které s největší pravděpodobností krizi odolají.
Jaká kritéria to jsou?
NG: Podle nás je v době krize nejdůležitější, aby byla firma vždy schopna z běžného provozu generovat volné cash flow. Tím se vlastně vracím k naší dividendové strategii, kterou jsem v úvodu zmínil. Pro nás prostě není až tak důležitý výnos, řadíme firmy podle toho, jak moc byly v minulosti – za každé situace, v jakémkoli makroekonomickém prostředí – schopné generovat volné cash flow. To totiž snižuje závislost na finančním sektoru a s tím spojené záležitosti. Tato schopnost by tak prostě měla být hlavním cílem každé společnosti. Zároveň je to nejlepší předpoklad pro to, aby byla firma krize-vzdorná.
Jinými slovy, pro vás není až tak důležité, kolik fima na dividendě vyplatí, ale aby byla schopna vyplácet dividendu dlouhodobě a nijak zásadně se kvůli tomu neuskromňovala.
NG: Přesně, na tom stavíme svoji dividendovou strategii. Dividendu samotnou je možné nazvat špičkou ledovce, rozhodující je odpověď na otázku, z čeho je vyplácená dividenda financována. Existuje totiž mnoho důvodů, proč dividenda může být vysoká. Právě proto se náš model nesoustředí na výši výnosu, ale na to, odkud pochází. To, že jde o krok správným směrem, svým způsobem potvrzuje i náš fond, který na této strategii staví. Založili jsme ho před třemi lety a zatím se mu daří. Letos je v plusu zhruba 7 až 8 %, loni také skončil v zisku, když americké akcie zůstaly na nule.
Které akcie, tedy které konkrétní firmy splňují kritéria, které váš fond bere jako vodítko?
NG: Musel bych být manažer fondu, abych vám přesně řekl, co v něm aktuálně všechno je. Myslím si však – a ono se to mění, takže předpovídat je složité –, že se sází na utility, tedy veřejné služby. Nesmí se však zapomínat na to, že například v Německu řeší kvůli změně postoje k jádru jisté problémy. Ve Finsku je okolo utilit také živo. No a pak jsou tu firmy jako Nestlé – i ty dnes do krize-vzdorného portfolia patří. Ale připomínám, to místo nemají garantované.
Co si myslíte o komoditách, u kterých se často sází na to, že ekonomika, respektive alespoň nějaké trhy prostě musí začít růst, a společně s tím porostou i ceny ropy, kovů a podobně?
NG: Komodity jsou hodně cyklické. Navíc byly podle mě v minulosti trochu přeceňovány kvůli sázkám na příběh o Číně. Jistě, Čína byla pro komodity obrovským magnetem, jen si vezměte, s čím se před deseti lety pracovalo – tehdy se u ropy mluvilo o 20 až 40 dolarech, dnes jsme o nějakých 80 dolarů výše.
Má tedy v současnosti smysl do komodit investovat?
NG: Komodity mohou hrát svou roli. Určitě v poslední době hodně reagují na monetární politiku, kterou ordinují centrální banky, hlavně americký Fed. Stejně tak reagují silně i na politické události, zejména na severu Afriky. No a do třetice začínají výrazně reagovat na očekávané zpomalení globální ekonomiky. Najednou se zjistilo, že je čínský PMI na sedmiměsíčním dně, PMI eurozóny na tříletém a americký index ISM sledující aktivitu v průmyslu také na tříletém dně. Trh se prostě moc soustředil na události, na to, co se dělo v eurozóně. No a mezitím se v posledních několika měsících výrazně zhoršilo makroprostředí.
Kde by tedy mohly komodity zazářit?
NG: Komodity mohou být zajímavé v souvislosti s americkým spotřebitelem. Jejich ceny jsou totiž v porovnání se situací před půl rokem až rokem nižší, což by mělo spotřebu domácností povzbudit. Na druhou stranu se mnoho lidí bojí takzvané fiskální propasti (fiscal cliff). Osobně se přiznám, že si nejsem jistý, zda oprávněně. Nicméně média a veřejnost se na to určitě budou čím dál tím více soustředit. Čím blíže budeme konci roku, tím více to bude na ratingových agenturách, na tom, zda zasáhnou. A to může spotřebu Američanů ovlivnit.
Jak výrazně by už tak hodně nervózním trhem něco podobného zahýbalo?
NG: Pokud se Američtí politici rozhodnou řešit věci tak, že oddálí výplatu jistých benefitů, pak by se na to mohly ratingové agentury zaměřit. To by mohlo vzbudit rozruch. I když, vzpomeňte si, co se stalo v srpnu 2011 – agentura S&P srazila Spojeným státům rating na AA+, ovšem reakce trhu byla kontraintuitivní, začala posilovat dolarová aktiva.
