Simon Chadwick (University of Coventry): Sparta nebo Slavia na burze? To nedává smysl!
Glasgow Rangers nabízejí své akcie. Do konce roku jich chtějí prodat celkem za 39 milionů dolarů. Někdejší chloubě skotského fotbalu, která loni zbankrotovala, to má pomoci postavit se na nohy. Mnohé kluby, které mají kvůli pokračující hospodářské krizi problémy, podobný krok zvažují. Mezi nimi i několik stálic českého fotbalu. Jeden z nejuznávanějších expertů na fotbalový byznys Simon Chadwick, ředitel Ústavu pro mezinárodní sportovní obchod při Univerzitě v Coventry, jim ale moc šancí na úspěch nedává.
Rangers se rozhodli nabídnout investorům své akcie. I když trh letos solidně posílil, nervozita trvá a mnohé firmy vyčkávají. Jak rozhodnutí klubu z Glasgow hodnotíte?
Simoc Chadwick (Sch): Podle mě je to ze strany Rangers záplatování, už proto, že své akcie hodlají nabídnout na alternativním trhu, nikoli na hlavním. To znamená mnohem méně pravidel. Navíc chtějí prostřednictvím emise získat relativně málo peněz. Jde prostě o to vyřešit nastalou situaci – donedávna hráli pravidelně Ligu mistrů, ale najednou se ocitli ve třetí lize, ze které se potřebují co nejrychleji dostat. Jinak přijdou jak o peníze, tak o příležitosti. Samotní Rangers přitom řekli, že jim jde o tři věci – okamžitou hotovost, možnost zainvestovat do nemovitostí a výrazně posílit kádr, aby se co nejdříve dostali zpět do první ligy.
Jsou tedy akcie Rangers spíše pro oddané fanoušky, nebo mohou být zajímavé i pro jiné investory?
Sch: Podle Rangers jde o způsob demokratizace klubu, posílení role fanoušků v něm. Podobné snahy je přitom možné sledovat všude ve světě, nebo se po nich alespoň v celém světě volá. Jde o to fanouškům umožnit, aby se přiblížili řídícímu procesu v klubech a řízení vylepšit. V Rangers konkrétně i kvůli problémům, které se objevily za minulého vedení.
Podle mě by se ale něco podobného nemělo dělat prostřednictvím alternativního trhu. Pokud se totiž zaměříme na kluby, které jsou dobře vedeny – třeba německé kluby nebo Barcelona –, tak ty preferují velice odlišné modely. Mám proto pocit, že se Rangers snaží jen vyvolat nějaký dojem, ale ve skutečnosti jim nejde o demokracii, ale o krátkodobou likviditu.
Kluby jsou nyní na rozcestí z mnoha důvodů. Nabídnou akcie i další týmy, respektive jejich majitelé?
Sch: Podle mě jsme v podobné situaci jako v 90. letech. Tehdy došlo k několika významným emisím. Vlastně už v 80. letech své akcie nabídly Manchester United a Tottenham Hotspur, další se postupně přidávaly. Na burzu šly Aston Villa, Sheffield United, Sunderland nebo Newcastle. Nejde tedy o nic nového, a právě proto víme, že to moc nefunguje, že emise akcií není pro fotbalový klub tou správnou cestou.
Vezměte si nedávnou emisi Manchesteru United na Newyorské burze – zájem v New Yorku o tak světově uznávanou značku, jakou je Manchester United, byl a stále je velice slabý.
Proč vlastně? Vždyť na pohled by to, alespoň u značek, jako je právě Manchester, mělo fungovat.
Sch: Vždy bude existovat rozpor mezi potřebou generovat zisk pro akcionáře a mezi potřebou nakoupit hráče, kteří zaručí úspěchy. Jak víme, za hráče se na trhu platí obrovské částky, navíc rostou i jejich platy. I proto jsem přesvědčen, že odchod Manchesteru z burzy na začátku tohoto desetiletí, stejně jako stažení akcií dalších klubů, jako byly Aston Villa a Newcastle, jen potvrdily, že burza není pro fotbalové kluby správná cesta.
Takže i úpis Glasgow Rangers skončí fiaskem?
Sch: V tomto případě je to trochu jiné. Jak jsem řekl, jde o alternativní trh, což znamená, že je regulace a potřeba některé věci reportovat mnohem menší. Proto chápu, proč to Rangers – a možná i další kluby – chtějí zkusit. Ono to skutečně může zalepit tu finanční díru, může to krátkodobě pomoci.
Ale stále platí, že by klub jako akciová společnost měl vytvářet zisk pro své investory. Vždy tak bude řešit dilema – vyplatit peníze investorům, nebo investovat do budoucího úspěchu a nakupovat a platit nejlepší hráče.
Co si myslíte o klubech ze střední a východní Evropy, které si s myšlenkou nabídnout své akcie také pohrávají? Jde o menší kluby, menší trhy. Mají zaděláno na problémy?
Sch: Podle mě to obecně v Evropě nemá smysl. Ve většině evropských zemí je totiž fotbalový trh už relativně vyspělý, takže generovat zisk je už poněkud omezená. Co se nákladů týče, ty i během krize kvůli cenám hráčů a jejich platům rostou. Jinými slovy, náklady se každý rok zvyšují, zatímco nových zdrojů financování už moc není. Tyto dvě věci jsou přitom těsně propojené. Kluby, které utratí hodně za hráče, se o to více snaží generovat vyšší zisk, což pro menší kluby znamená, že příležitosti mizí.
Co by tedy mohlo menší kluby, například z České republiky, živit? Jaký obchodní model by fungoval?
Věřím, že je stále tou nejlepší strategií českých, ale třeba i polských klubů prodávat hotové hráče, pídit se po talentech nejen doma a v sousedních zemích, ale v celém postsovětském prostoru, snažit se najít talent, pak s ním čtyři, pět let pracovat, a nakonec ho se ziskem prodat. Jistě, fanoušci něco podobného neradi slyší, ovšem je to skutečně jedna z mála případných výhod, které kluby z Česka, Polska a dalších zemí v regionu v porovnání s giganty typu Manchesteru United nebo AC Milán mají.
George Soros nedávno koupil 2% podíl právě v Manchesteru United. Přesto považujete akcie fotbalových klubů za špatnou investici?
Sch: Co se týče top klubů, Manchesteru United a podobně, není podle mě stále úplně jasné, jak zajímavé jako investice budou. A proto chtějí být lidé jako Soros dostatečně blízko klubům, aby mohli případnou šanci využít. Zároveň nechtějí být příliš blízko, aby se náhodou nespálili.
Manchester United je v tomto smyslu určitě zajímavý – jde o silnou značku, která má nesporný obchodní potenciál. Na druhou stranu ani Manchester nenabízí návratnost, o kterou investorům bez slabosti pro fotbal jde. Proto jsou podle mě Manchester, Paris Saint-Germain a podobné kluby stále jen příslibem, nikoli jistotou.
A mohou být alespoň podobným příslibem i menší kluby?
Sch: Sparta, Slavia, Wisła Kraków, Ferencvárosi a další podle mě zkrátka nenabízejí potřebnou finanční návratnost. To v případě, že byste si chtěl koupit jejich akcie, znamená tři věci: Zaprvé, v krátko- až střednědobém horizontu se musíte smířit s relativně malou, možná i nulovou návratností. Zadruhé, možná věříte, že v dlouhodobém horizontu může jít o zajímavou investici, pak musíte být připraveni na akciích takzvaně sedět. No a zatřetí, je možné, že vám nejde až tak moc o peníze, ale chcete být součástí klubu, mít možnost potkávat se s určitými lidmi, vyslat jistý signál. Nicméně, pokud byste se mě zeptal na to, jakou radu bych dal investorům, řekl bych prostě, ať fotbalové kluby nekupují.
