Jak rodná řeč ovlivňuje naše bohatství

Chen ve svém průzkumu dospěl k závěru, že způsob, jakým mluvíme o budoucnosti, může formovat naše myšlenkové pochody. Jazyk může v našem smýšlení posunout budoucnost buď do popředí, nebo do pozadí, což má dramatický vliv na rozhodování.

Některé jazyky důrazně rozlišují přítomnost a budoucnost, jiné méně. Lidé mluvící jazykem, který časový prostor nedělí tak striktně, jsou podle Chena lépe připraveni na budoucnost, snáze odolávají impulzivnímu jednání, více spoří a udržují se v lepší kondici. Přistupují stejně koncepčně k budoucnosti jako k přítomnosti. V důsledku toho jim budoucnost nepřipadá tak vzdálená a je pro ně přirozenější jednat v souladu s budoucími potřebami.

Mandaríni hodně spoří

Například angličtina, korejština nebo ruština po mluvčím požadují, aby na budoucnost výslovně odkazoval. Naproti tomu v mandarínštině, japonštině nebo němčině není použití výrazů pro budoucí čas tak přísně vyžadované.

Chen analyzoval data ze 76 vyspělých i rozvíjejících se zemí, která zahrnovala osobní ekonomická rozhodnutí (například to, zda si lidé loňský rok našetřili nějaké peníze), individuální demografické ukazatele a kulturní hodnoty. Chen se dále zajímal o strukturu aktiv na penzi, zdravotní stav a další návyky (například kouření nebo každodenní cvičení). Nakonec se zaměřil na celonárodní statistiky - míru úspor, výši HDP a ekonomický růst, demografické ukazatele a podíl cizojazyčně mluvících obyvatel.

Míru úspor ovlivňuje nejvíce faktory jako disponibilní příjem domácností, vzdělání, věk, náboženské vyznání, právní systém státu a kulturní hodnoty. Po všech těchto faktorech je dalším nejdůležitějším jazyk.

U jazyků s obligatorním odlišováním budoucnosti (například u angličtiny) lidé o 30 % méně často šetří peníze na budoucnost. Efekt působil stejně silně jako nezaměstnanost. Naproti tomu třeba mandarínština vedla lidi ke spoření na penzi, lidé méně kouřili a více cvičili, za což si pak užívali lepšího zdraví ve vyšším věku.

Jakým jazykem mluvíš, takový jsi člověkem?

Už počátkem 20. století Ferdinand de Saussure a Ludwig Wittgenstein zkoumali, jak může jazyk ovlivnit způsob myšlení a jednání. Naproti tomu Steven Pinker argumentoval, že myslíme "univerzální gramatikou", takže jazyk naše myšlení nijak výrazněji neformuje.

Vědci se snaží najít cesty, jak lidem pomoci jednat v souladu s jejich dlouhodobými zájmy, s čímž je spojena snaha propojit smýšlení o budoucnosti více s přítomností. Provedli například pokus, v němž respondentům předložili vizualizace toho, jak budou vypadat, vytvořené za použití algoritmů věkové progrese. Jedna skupina zhlédla digitální aktuální verzi sebe samých ve virtuálním zrcadle a druhá budoucí, přizpůsobenou věku. Ti, kteří spatřili věkově přizpůsobenou verzi, se snažili nashromáždit na hypotetické spořicí účty více peněz než lidé z druhé skupiny. Pokus přiblížil lidem budoucnost, a proto ji přestali brát na lehkou váhu.

Jazyk byl už dříve využíván ke změně vnímání času, což občas mělo překvapivé důsledky. Ellenu Langerovi s jeho týmem se podařilo vylepšit fyzické zdraví lidí pouhou žádostí o to, aby o událostech před dvaceti lety mluvili, jako kdyby se staly dnes. Rozhovor o minulosti (jako by šlo o přítomnost) změnil myšlenkové pochody lidí, což následně ovlivnilo jejich fyzický stav.

Zdroj: Scientific American