Nebaví vás práce? Než se na všechno vykašlete, přečtěte si tohle

David Graeber je chytrý chlapík a A2 provokativní časopis. Proto je mi líto, že si nebývalých pět tisíc lajků společně vysloužili zrovna českým překladem Graeberova nepodařeného hanopisu Práce na hovno.

Neříkám, že bych se té popularitě divil. Graeber lituje korporátní "posouvače papíru", kteří nechápou smysl své práce, a navíc musejí v kanceláři tvrdnout osm hodin denně. V tom se pozná leckdo: "Potkáte-li nějakého příslušníka této nové třídy placených profesionálů na večírku a svěříte-li se mu, že děláte něco, co by snad bylo možné považovat za zajímavé (například antropologii), můžete se vsadit, že se bude za každou cenu snažit vyhnout hovoru o tom, co dělá on. Stačí ale pár drinků a spustí tirády, jak nesmyslná a hloupá jeho práce je."

Dráždí mě na tom dvě věci. Zaprvé omyl, který nabral generačních rozměrů - Graeber si podobně jako miliony jiných plete práci zajímavou a smysluplnou. Mezi řádky navíc naznačuje, že mají lidé na zajímavé a smysluplné povolání právo: "Peklo je společenství jednotlivců, kteří tráví většinu svého času prováděním úkonů, jež nemají rádi a v nichž nijak zvlášť nevynikají." Peklo je cokoli, do čeho jdete s přehnaným očekáváním. A generace Y má proto zaděláno na pekelné kariéry.

Sexy práce vs. tvůrčí činnost

Mnohem střízlivěji než Graeber vás nachystá Venkatesh G. Rao v eseji "Nejsi řemeslník". Rao tvrdí, že podoby lidské práce mají dva póly - sexy a šlep. "Schleppy" je z jidiš a označuje namáhavou cestu a otravné lidi. Sexy práce je zábavná, snadno se do ní plně ponoříte a nebudete s ní mít žádný morální problém. "To, co si o vás myslí vaše maminka a váš šéf, si nebude protiřečit."

Šlep zaměstnání jsou učiněný opak - práce na hovno. Proto se do nich až na pár psychopatů nikdo nehrne. Proto bývají lépe placená. Rao ukazuje, jak to mají lidé popletené - často například touží po "tvůrčí práci", když ve skutečnosti hledají "sexy práci". Nepudí je totiž tvůrčí šílenství, ale spíše touha žít jako Carrie ze Sexu ve městě.

Stroje nás zbaví úmorné rutiny a uvolní nám ruce pro tvůrčí činnost. Už nebudeme muset dělat nic šlep, jen sexy, tvrdil jsem opakovaně. Rao ukazuje, že to může být naopak. Vynález fotografie vzal sexy práci zástupům malířů, a naopak vytvořil šlep místa v temných komorách. S počítači to je a bude stejné - jsou jako naše obří děti, které neustále potřebují pomoc s překvapivě banálními úkony. "Začínají se objevovat první šlep zaměstnání informační éry - čištění dat, rozeznávání obrázků, zákaznická podpora, opravy strojů. Některé z těchto prací zaniknou, ale nová šlep zaměstnání se vynoří ještě rychleji," píše Rao.

Honba za uznáním

Jak jsem zmínil v úvodu, Graeber dále tvrdí, že nespokojení lidé v práci tvrdnou osm hodin, a ne tři, jak v roce 1930 doufal při pohledu na rostoucí efektivitu práce ekonom John Maynard Keynes. Může za to v mnoha případech stejná síla, jaká vhání tolik lidí do sexy pseudotvůrčích povolání - honba za společenským statusem.

Graeber nepíše o dělnících, ale o "posouvačích papíru", kteří mají na cestě ke zkrácenému úvazku mnohem méně překážek než třeba dělníci v továrně. Grafici, programátoři, překladatelé a další si mohou říci o poloviční úvazek nebo dát sbohem polovině klientů a s patnácti, dvaceti hodinami práce týdně žít pořád pohodlněji a bezpečněji než v roce 1930.

Neutáhnou pak možná bydlení ve velkém městě a na dovolenou budou muset pod stan. Děti budou muset zapomenout na tablet i kurz tance. Budou na tom stále lépe než lidé ve 30. letech, dokonce i než v 60. letech. Společenským statusem ale sotva přeskočí sběrače kovů. Graeber navíc sám nepřímo uznává, že vynucené zkrácení pracovní doby na polovinu by odstranilo jen důsledek, ne příčinu nespokojenosti lidí.

Kompletní článek najdete na serveru Finmag.cz.

Zdroj: Finmag.cz