Investice do umění jsou lákavé, mají ale svá specifika
Umění je v poslední době mezi investory nesmírně populární. Někteří experti dokonce začínají tvrdit, že zájem o ně je až přehnaný a z určitého pohledu celkem iracionální.
Značná část investorů do umění jsou stále spíše sběratelé, pro které není finanční zhodnocení děl primárním důvodem k nákupu. V poslední době ovšem začíná narůstat právě podíl těch, kterým jde primárně o výdělek. Potenciální zhodnocení investice do umění je, aspoň podle grafů, velice lákavé.
Bylo by však naivní si myslet, že investice do umění je bez rizika. Obrazy nebo sochy, ale i čisté alternativy, jako jsou třeba historické hudební nástroje, mají svá specifika, stejně jako akcie, dluhopisy nebo komodity.
Stoyan Sgourev, profesor na ESSEC Business School, upozorňuje, že z hlediska oceňování aktiv je umění mnohem komplikovanější než třeba akcie. Důvodem je nízká likvidita. Zatímco u akcií, dluhopisů nebo komodit mají investoři neustále informace o tržní ceně, u umění se ji dozví až ve chvíli, kdy danou transakci zrealizují.
Dalším problémem spojeným s uměním je podle Sgoureva nepřehlednost a zamlženost trhu daná jeho roztříštěností a rovněž skutečností, že určitá část obchodů probíhá neveřejně. To je problém především pro nezkušené investory, kteří tak mohou za dílo zaplatit klidně i několikanásobek jeho reálné hodnoty, případně je naopak prodat výrazně levněji.
A nakonec Sgourev upozorňuje ještě na "skryté" náklady, které s uměním souvisejí, ať už se jedná o buyer's premium, přirážku při aukci, která je u různých aukčních domů odlišná, nebo naopak provizi prodávajícího či náklady spojené s převozem díla, jeho uložením v depozitáři, pojištěním, odborným čištěním a podobně.
Zdroj: The Smart Set
