ČNB a spol.: Proč se střední Evropa hned tak nevyvlékne z europasti měnové politiky?
Po březnových zasedáních centrálních bank v našem regionu je jasné, že je utažení jejich měnových politik stále v nedohlednu. Ekonomiky jsou přitom ve fázi silného růstu s nízkou nezaměstnaností (v ČR, Maďarsku i Polsku poblíž přirozené míry) a s vysokým tempem růstu spotřeby domácností.
Maďaři na nic nečekají
ČNB v březnu sazby sice nezměnila, diskutovala však opět možnost zavedení záporných sazeb a odložila na polovinu roku 2017 očekávaný konec intervenčního režimu. To de facto je tiché uvolnění politiky. Guvernér Miroslav Singer navíc již dříve během března (úmyslně či omylem) naznačil, že takzvaný exit může nastat ještě později, když řekl, že "intervence budou končit v době, kdy se již nejspíše na mnoha místech vrátí normální úrokové sazby".
Maďarská centrální banka po krátkém únorovém varování přešla v březnu k činům, když snížila klíčovou sazbu o 15 bazických bodů na 1,2 % a jako další centrální banka posunula depozitní sazbu do záporu. Řekla také, že se snižováním sazeb není konec.
Polská centrální banka zatím překvapivě nenaplňuje obavy trhů z členů rady nominovaných stranou Právo a spravedlnost a navzdory dvacet měsíců trvající deflaci a deflačnímu výhledu na další dvě čtvrtletí úroky prozatím snižovat nechce. Z vyjádření bankéřů je ale zřejmé, že pokud dojde k dalšímu pohybu sazeb, půjde nejspíše o pohyb dolů. Zejména pokud se zlotý po masivním oslabení zkraje letošního roku dokáže vrátit výrazněji pod 4,20 EUR/PLN.
Inflaci si z eurozóny hned tak nedovezeme
Uvolněný postoj centrálních bank v našem regionu má dva hlavní důvody. Uvolňování měnové politiky ECB snižuje chuť zdejších centrálních bank rozšiřovat úrokový diferenciál. Není ani důvod, inflace je totiž navzdory nejrychlejšímu pokrizovému růstu ekonomik stále nízko, a to i jádrová. Jde v zásadě o stejný problém, jaký (ne)řeší Fed, v případě střední Evropy ale situaci dále zhoršují dezinflační tlaky z eurozóny, kde je míra nezaměstnanosti sice nejníže od srpna 2011, ale od úrovní, při kterých by mohla generovat inflační poptávkové tlaky, které bychom mohli "importovat", je stále vzdálená 3-4 procentní body.
Výsledek? České dovozní ceny spotřebitelského zboží v lednu poprvé od ledna 2013 meziročně poklesly. Kromě Polska, kde nyní dovozní ceny zvedá zlotý, je stejný vývoj i jinde v regionu. Když uvážíme i to, že dovozní ceny komodit a surovin klesají soustavně již dva roky, je postoj centrálních bank pochopitelný.
A pochopitelné jsou i nynější velice nízké výnosy státních dluhopisů. Nicméně nízká inflace nevydrží navěky. Výnosy pak vzrostou, a protože trhy jsou a budou navyklé na bezprecedentně nízké výnosy i inflační očekávání, bude tento následný růst s vysokou pravděpodobností překotný a pro trhy "překvapivý".
