Tak trochu jiná studená válka

Hacker je pro většinu lidí člověk, který odkudsi z malé temné místnosti nabourává e-mailové schránky, nic netušícím lidem na dálku vykrádá bankovní konta a na zakázku "shazuje" internetové stránky velkých korporací a politických stran. Takovému popisu již ale odpovídá jen malá část útočníků.

Profesionální hackeři dnes sedí v klimatizovaných kancelářích, mají k dispozici nejmodernější výpočetní techniku, k ruce jim jsou desítky podpůrných pracovníků a místo finančně motivovaných útoků se zaměřují na sběr dat. Ptáte se, kdo to financuje? No přece světové vlády, pro které studená válka nikdy neskončila, jen se přesunula do jiné dimenze.

Příkladem budiž činnost tajného severokorejského Výboru 121, v němž je podle zasvěcených severokorejských uprchlíků sdruženo až šest tisíc profesionálních hackerů, kteří jsou údajně připraveni i na páchání kybernetických teroristických útoků.

Ve jménu diktatury i demokracie

Podle Kim Hung-kwanga, severokorejského uprchlíka, který až do útěku v roce 2004 působil na technické univerzitě ve městě Hamhung, je na provoz Výboru 121 vyhrazeno až 20 % armádního rozpočtu Severní Koreje. Úkolem moderních "rytířů" ve službách rodu Kimů je podle Hung-kwanga kybernetická špionáž a vedení cílených kybernetických útoků proti znepřáteleným zahraničním organizacím s cílem získat cenné informace o jejich fungování.

Profesionální hackery na výplatní pásce ale samozřejmě nemá jen Severní Korea, podobná oddělení podle expertů na kybernetickou bezpečnost financují i Spojené státy, Německo, Rusko, Izrael nebo Čína. V roce 2010 se například na světlo dostala informace, že američtí hackeři nakazili speciálním virem počítače v íránských jaderných zařízeních s cílem znesnadnit Teheránu cestu k vlastní jaderné zbrani.

Část odborníků tvrdí, že vzájemné kybernetické útoky světových mocností pro svět nejsou nijak velkým rizikem, protože při nich nedochází ke škodám na majetku ani ztrátám na lidských životech, jiní ale varují, že dopady kybernetických útoků vedených hackery ve službách států mohou být daleko větší, než si kdo vůbec dokáže představit. Co všechno profesionální hackeři dokáží, ilustroval například loňský útok na ukrajinskou elektrickou přenosovou soustavu, který v zemi způsobil výpadky dodávek elektřiny.

Znepokojující je zejména fakt, že kvůli stále sofistikovanějším způsobům šifrování je dnes de facto nemožné se 100% jistotou vypátrat, kdo za konkrétními kybernetickými útoky stojí. Všichni tuší, že útok na ukrajinskou přenosovou soustavu byl prací Rusů, a asi nikdo nepochybuje o tom, že většinu útoků na Jižní Koreu vede její severní soused. Jednoznačné důkazy ovšem chybí, a tak je pro státy a organizace, které se stávají cílem kybernetických útoků, jedinou možností obrany posilování bezpečnostních systémů. Práva se (nejen) v této válce dovolává těžko.

Zdroj: theconversation.com