Německý návrat k marce: Bude jasněji už tento týden?
Na čtvrtek 6. října jsou do Berlína svolány měnové rozhovory ministrů financí Německa a Francie, předsedů Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, Evropské centrální banky a OECD. Něco velkého je asi ve vzduchu. Nemohou to být změny v eurozóně? Mohou.
V následujících řádcích se zaměřím na skutečnosti nasvědčující tomu, že by Německo mohlo opustit eurozónu. Možná ne tento týden, ale v horizontu měsíců.
Prvotním impulzem bude krach Řecka, který je jen otázkou času. Třeba se to stihne do čtvrtka. Pokud Řecko opravdu zkrachuje, budou následovat problémy dalších zemí. Krize roku 2008 pak bude vypadat jako pouhý předkrm. Ekonomicky nejvhodnějším řešením by bylo vystoupení problémových zemí z eurozóny a zavedení nové drachmy, nové pesety a dalších a jejich následná devalvace. To je však politicky neprůchodné.
Odejde Německo?
Co tedy hrozí? Že Řecko neopustí eurozónu, ale eurozónu v pudu sebezáchovy opustí Německo (pravděpodobně i s několika dalšími zeměmi). Sousloví "pud sebezáchovy" zdůrazňuji. O dvojím euru jsem naposledy psal zhruba před měsícem.
Euro 1 a Euro 2: Rozpad eurozóny jako elegantní řešení?
Default Řecka by znamenal ohrožení existence řady evropských bank. Nejde jen o to, že mají ve svých portfoliích řecké obligace, ale i o napojené trhy s deriváty, včetně CDS.
Německo by ve snaze ochránit vlastní bankovní systém opustilo euro, jehož hodnota by šla ke dnu. To by byla rozbuška pravé krize, ne "nějaké" Řecko.
Řada osobností včetně předsedkyně Mezinárodního měnového fondu varuje, že světová ekonomika vstupuje do nebezpečné fáze. Investoři to vztahují na Řecko, a tak nehledají další významná rizika. Trhy dosud nepracují s možností, že by Německo a případně další země opustily eurozónu. Nejenže nepracují, ony to odmítají vůbec připustit, aby se tím nemusely zabývat. Strkání hlavy do písku však není správný přístup k řízení rizik.
Proč by Němci měli dotovat jiné státy a chránit evropské banky před ztrátami? Není pro ně lepší nalít stejné prostředky do vlastních největších bank a pokrýt jim vzniklé ztráty? Podle mě ano. Pokud Německo dospěje ke stejnému rozhodnutí, Řecko a další země jsou rázem ve velkých problémech s hrozbou defaultu. Takový hromadný default není nic dobrého. Obzvláště v situaci, kdy by všechny země neměly prostředky na záchranu (znárodnění a rekapitalizaci) svých bank. Sílu takového šoku nelze podcenit.
Proč?
Signály z nejvyšších míst německé ekonomiky i politiky se množí, nelze je přehlížet.
Na prvním místě bych uvedl výjádření CEO Deutsche Bank. Podle něj sice řada evropských bank nepřežije a němečtí politici si budou muset vybrat – zachraňovat Evropu, nebo zachraňovat německé banky? Pořád je ovšem záchrana slabších členů levnější než náklady na dezintegraci.
V případě problémů se i podle něj velké německé banky nevyhnou znárodnění. To však není to, co musejí němečtí politici řešit. Podle šéfa Deutsche Bank musejí řešit ochranu občanů Německa před (hyper)inflací.
Podle posledních průzkumů je 70 % Němců proti další pomoci jiným zemím. Myslíte si, že to mohou politici včetně kancléřky Merkelové dlouhodobě přehlížet? Nemohou. A protože ona vystupuje silně proevropsky, signály opačného ražení za ni vysílá vicekancléř P. Rösler. Výraz "no limits of thinking" všechny varuje, že Německo může přijít s něčím pro drtivou většinu investorů naprosto nečekaným. Na nás pak je, abychom odhadovali, co by to mohlo být.
Neřízený bankrot Řecka by měl podobné dopady jako občanská válka
Podobný signál vyslal v polovině srpna v rozhovoru pro časopis Spiegel i německý ministr financí. Sice v rozhovoru výslovně tvrdí, že euro neskončí, zároveň však byla v rozhovoru zmíněna měnová reforma jako možnost řešení krize. Jakmile někdo tak vysoce postavený mluví o měnové reformě, měli bychom se mít všichni na pozoru.
Co dále rozhodně nemohu přehlížet, je skutečnost, že z vedení Evropské centrální banky rezignovali všichni zástupci Německa – tady není něco v pořádku.
