Jan Mühlfeit: Ženy by se neměly bát podnikat

V soutěži OCP jste porotcem poprvé. Co vás vedlo k tomu, že jste nabídku přijal?

Jsem velkým propagátorem zastoupení žen v byznysu a podnikání nejen u nás, ale i v Evropě. Účast v porotě OCP je tak pro mě logická. Je statisticky dokázáno, že země, kde je více žen v byznysu a politice, mají lepší konkurenceschopnost a jsou na tom ekonomicky lépe. Evropa zase nemá tolik dalších jiných zdrojů, ze kterých by mohl přijít hospodářský růst. Takže větší účast žen v byznysu tu má nejen sociální, ale i ekonomickou stránku.

Sám působíte řadu let na prestižních postech. Co účastnicím soutěže můžete z těchto zkušeností předat?

Rád bych jim dodal odvahu. Řada z nich je totiž už nyní úspěšná v Česku, ale málo z nich se pustí i do podnikání, které směřuje do zahraničí. Myslím, že je nutné, aby se nebály vystrčit růžky. My totiž nejsme o nic horší než lidé mimo Česko. Je potřeba riskovat a mít odvahu. Pokud ženy chtějí rozvíjet svůj byznys, je potřeba si uvědomit, že jsme součástí globální ekonomiky.

V rámci Světového ekonomického fóra, ve kterém jste aktivní, vzniká studie Gender Gap. Ta hodnotí příležitosti mužů a žen v jednotlivých zemích. Jak je na tom Česká republika?

Jsme na 51. místě, což není dobrý výsledek. Řada méně ekonomicky rozvinutých zemí vychází z tohoto srovnání lépe. Během finského předsednictví EU jsem měl příležitost úzce spolupracovat s poradci předsednictví. V té době, v roce 2006, bylo ve Finsku ve vládě víc žen než mužů. Z 20 ministrů bylo 12 žen. I u nás se to samozřejmě pomalu mění. Začíná to být vidět v byznysu, v politice i jinde. To, že v české vládě je jen jedna žena, ale považuji za odstrašující případ.

Co ženám brání v podnikání?

Znovu to srovnám se Skandinávií. Tam je běžné, že na mateřskou odcházejí i muži. Mnohem dostupnější jsou tam i jesle a další služby pro matky. Sedm let jsem pracoval v Německu, kde Microsoft spolu s tamní radnicí otevřel jesle hned naproti firmě. Ředitelka HR se vrátila do práce po půlroce na mateřské. Syna měla v jeslích naproti a čtyřikrát denně za ním chodila, aby si tam zvykl. Je to samozřejmě individuální věc, kdy se žena vrátí. Tam k tomu ovšem rozhodně měla podmínky. Druhou věcí, která podle mě hodně chybí, jsou pozitivní příklady. Tato problematika by potřebovala větší mediální podporu. Mohl by nějak víc pomoci i stát?

Určitě by pomohlo pružnější pracovní právo a větší podpora práce na zkrácený úvazek. Také je důležité si uvědomit, jaké bariéry mají začínající podnikatelé. Daně z příjmu jsou tu sice nízké, ale zdravotní a sociální odvody jsou poměrně vysoké. Celkové zatížení pro někoho, kdo startuje byznys, je tak docela velké.

Co byste doporučil ženám, které se do podnikání chtějí pustit?

První věc je nebát se. České prostředí nás pořád vyučuje neustálému podceňování. Taky jsem nestudoval Harvard, ale ČVUT, ale nikdy jsem se necítil slabší než ti ostatní. Samozřejmě se člověk musí celý život vzdělávat a umět jazyky, ale první věc je nepodceňovat se.

Jsou důležité i další věci?

Klíčoví jsou spolupracovníci. Je potřeba si velmi brzo najít lidi, na které se dá spolehnout. Bez nich se dobré podnikání nezdaří. Kvalitní lidé fungují jako magnet a přitáhnou k sobě další dobré lidi. Třetí důležitou zásadou je zůstat nohama na zemi. Když se začne dařit, vidíte vše růžově a myslíte si, že se nic nemůže stát. Opak je pravdou.

Příkladem můžou být příběhy jednotlivců, organizací, ale i států, které se sesypou jako domeček z karet poté, co přestanou sledovat zpětnou vazbu okolo sebe. Hodně jsem cestoval s Billem Gatesem. Ten říkal, že špatná zpráva musí putovat v organizaci rychle. I když vybudujete velkou firmu, je potřeba mít okolo sebe lidi, kteří vám nebudou lhát a pochlebovat, ale řeknou pravdu.

Další rozhovory se zajímavými osobnostmi najdete na serveru Profit.cz