ECB: Kvantitativní uvolňování neumírá

Evropská centrální banka si kupuje čas, chce si nechat otevřené všechny možnosti a k ničemu se nezavazovat. Takový je závěr ze zatím posledního zasedání guvernérů ECB.
Říjnové zasedání ECB muselo být buď nudné, nebo přísné tajné. Tisková konference Maria Draghiho totiž skončila o čtvrt hodiny dříve než obvykle, a to nejspíše díky tomu, že na většinu dotazů novinářů zazněla odpověď typu "o tom jsme nediskutovali". Taková – s dovětkem "počkejme do prosince na novou prognózu" – byla i reakce na dotaz, zda se diskutovalo o prodloužení programu kvantitativního uvolňování za březen 2017, kdy má program odkupu aktiv prozatím skončit.
Stejné odpovědi se – s dovětkem "vyslechli jsme si zprávu komisí" (které, připomeňme si, na předchozím zasedání dostaly za cíl zajistit, že bude co kupovat i po případném prodloužení programu za březen 2017) – dočkali i novináři pátrající po tom, zda je něco pravdy na nedávných spekulacích o možném postupném ukončování programu, které by začalo již v březnu.
Že je vše možné a otevřené, se projevilo na kurzu eura vůči dolaru. Ten se během tiskové konference rozhoupal, nakonec však na trhu převládl názor, že Draghi maluje holubičí budoucnost, takže euro zamířilo k hodnotám (1,09 EUR/USD), na kterých bylo naposledy v březnu letošního roku.
O holubičích záměrech ECB trh přesvědčilo i (kvůli samozřejmosti takového ujištění dle mého nadbytečné) prohlášení Maria Draghiho, v němž vyloučil náhlé ukončení programu. Snížení objemu měsíčních odkupů z 80 miliard eur na nulu v jednom kroku je dle šéfa banky nepravděpodobné. Já dodávám, že spíše nemožné.
Proč? K závěru, že je výrazně pravděpodobnější, že v březnu ECB program prodlouží, vede jak přiznání Draghiho, že o nedostatku aktiv (to znamená německých dluhopisů) a o tom, jak jej překonat, guvernéři diskutovali, tak i poměrně žlučovitá reakce ("nemusím to odůvodňovat") na dotaz, proč ECB kupuje i dluhopisy švýcarských společností (Danone, Glencore, Nestlé a dalších). Pokud by nebylo v plánu prodloužení programu, ani jedno by se kvůli zbývajícím 4-5 měsícům odkupů dělat nemuselo.
Byť jsem přesvědčen, že měnová politika prováděná skrze sazby či výnosy dluhopisů je na samém limitu svých možností, je velice pravděpodobné, že dojde k prodloužení programu a k úpravě jeho parametrů tak, aby bylo co nakupovat. Německo ani penzijní fondy se tedy hned tak radovat nebudou.