13 strašáků roku 2017 (4. díl): Obchodní války? Trumpův trumf, (č)i prázdná slova

Příští prezident Spojených států hodlá uvalit 45procentní dovozní clo na čínské zboží a zároveň odstoupit od obchodní dohody známé jako Transpacifické partnerství. Zda je to pouze psychologická hra – jak s poukazem na Trumpovy obchodní strategie vycházející z agresivního nástupu, kterým získává velký manévrovací prostor, tvrdí někteří komentátoři –, nebo signál zásadní změny kurzu uvadající supervelmoci, zůstává otázkou.

Jisté je, že již samotná nejistota s tím spojená vytváří ve stávajícím řádu praskliny, kterými se na povrch dostávají nové příležitosti a rizika. Peking se jich umně chápe a poprvé v historii na pravidelný lednový mejdan globálních elit do Davosu vysílá svého prezidenta, čímž dává jasně najevo, že je připraven případné vakuum po do sebe se uzavírající Americe zaplnit.

Jak významně by se pod jeho taktovkou změnila pravidla hry a co by to znamenalo pro (západní) korporace zvyklé tancovat podle západem připravených not, o tom je dnes možné jen spekulovat. Podobně jako o tom, jak moc by je (myšleno konkrétně americké korporace orientované na svět, potažmo přímo na Čínu) vystavění obchodních bariér paralelně s Trumpovým slovutným plotem bolelo. Vzhledem k tomu, že je čínský trh pro americké exportéry dnes třetí nejvýznamnější – a s průměrným tempem růstu 8,9 % v poslední dekádě závislost na něm roste nejrychleji –, lze předpokládat, že (ani) Trump nebude jíst svůj guláš tak horký, jaký si ho během předvolební kampaně navařil. Opak by znamenal pár vítězů a miliardy poražených.

Helena Horská (Raiffeisenbank)

Dle prvních kroků, které budoucí prezident USA činí, se zdá, že je opravdu připraven bořit zaběhnuté pořádky v mezinárodních vztazích. Dokazuje to nejen potvrzení zájmu zrušit obchodní dohodu NAFTA mezi USA, Mexikem a Kanadou, ale i nedávný telefonát Donalda Trumpa s tchajwanskou prezidentskou. V očích čínských představitelů je to útok na takzvanou politiku jednotné Číny. Zda byl hovor jen nepromyšleným krokem, nebo dobře promyšlenou strategií, tedy jestli chce Trump pouze dělat ramena, nebo je to součást jeho taktiky, se teprve uvidí, na dobré vztahy s Čínou to ale zrovna nevypadá.

Jeho poradci by mu nicméně měli vysvětlit, kdo je největším držitelem amerického dluhu v zahraničí (Čína) a co by se stalo s cenami spotřebního zboží v USA, kdyby byla uvalena importní cla na jejich dovoz, případně kdyby sama Čína začala omezovat svůj dovoz spotřebního a jiného zboží do Ameriky. Za výrazné zdražení spotřebního zboží a potravin by Trumpa nepochválili ani jeho vlastní voliči.

Vztahy s Čínou přitom nejsou jediné, které za Trumpova prezidentování doznají změny. Kupříkladu americko-evropská obchodní a investiční dohoda TTIP je uložena k ledu. Možná si Spojené státy najdou blízkého přítele ve Spojeném království, které odchází z EU a svým způsobem připomíná vzdor Trumpova střihu. Nový americký prezident se navíc prý chystá změnit vztahy i s Ruskem, Filipínami či Pákistánem, což vyvolává u dosavadních spojenců Spojených států nesouhlasné obavy.

Filip Přibáň (AKCENTA CZ)

Těžko bychom v posledních týdnech hledali v médiích častěji skloňované jméno než Donald Trump. Od jednoho z nejkontroverznějších politiků současnosti se očekávají velké změny, mnohé v souvislosti se slíbenou větší mírou ochrany americké pracovní síly a ekonomiky. Mohou si ale USA něco podobného dovolit? Uveďme si tři argumenty proti:

• Pracovní místa Američanům berou mnohem více stroje a moderní technologie než přistěhovalci.
• Pro konkurenceschopnost je mezinárodní obchod zásadní. Koneckonců i Trump jako podnikatel kvůli vyšší konkurenceschopnosti dováží například levnou ocel z Číny.
• Pokud je cílem amerického prezidenta obnovit výjimečné postavení USA (podle jeho předvolebního hesla Make America Great Again), není možné zavádět protekcionistická opatření a vystupovat z mezinárodních obchodních řetězců.

Od nového prezidenta podle mě právě proto sice lze očekávat odlišnou politiku než od Baracka Obamy, ale změny by neměly být tak zásadní, jak naznačovala Trumpova předvolební rétorika. A kdyby nakonec chtěl nový prezident všechny své předvolební sliby splnit, měl by mu v tom v případě těch ekonomicky a politicky nejrizikovějších zabránit Kongres. Může se tedy stát, že namísto toho, aby Trump změnil globální politiku, změní ona jeho.

Michal Křikava (Fio banka)

O krocích Donalda Trumpa v roli prezidenta lze nyní pouze spekulovat. Na základě jeho dosavadní ostré rétoriky zejména vůči Číně a Mexiku není podle mě představa obchodních válek úplně scestná, ale od rétoriky v rámci volební kampaně bývá k reálným politickým krokům v jakémkoliv úřadě dlouhá cesta.

V zájmu zachování tváře před svými voliči Trump patrně přistoupí k některým krokům, které nepovedou k dalšímu odbourávání bariér mezi trhy, jako tomu bylo posledních 50 let, a nastolí protekcionističtější kurz v oblasti mezinárodního obchodu. Jako pravděpodobné se jeví zejména zablokování Transpacifického partnerství (TPP) i zastavení mezinárodních smluv o volném obchodu mezi USA a Evropou (TTIP).

Scénář uvalení až 45% cla na dovoz čínského zboží, případně 35% cla na mexické zboží, to vše s očekávanými odvetnými opatřeními protistran, se mi jeví jako málo pravděpodobný. I vzhledem ke skutečnosti, že by Trump k podobným krokům nenacházel oporu v současných právních normách USA a podobná politika by (na makroekonomické globální úrovni) neměla vítěze, protože by poškodila všechny zúčastněné. Věřím, že hrany Trumpovy ostré rétoriky obrousí v prezidentském úřadu jeho ekonomičtí poradci, republikánští členové Kongresu, případně lobbisté, a tak v zahraničně-obchodních vztazích USA vůči hlavním obchodním partnerům zvítězí pragmatismus.