ECB je v klidu. A sazby (na pěkně dlouho) také
V prosinci Evropská centrální banka rozhodla o prodloužení kvantitativního uvolňování minimálně do konce roku 2017 a zároveň o snížení objemu měsíčních nákupů aktiv z 80 na 60 miliard eur počínaje dubnem. ECB tak bude pravděpodobně rozhodovat o případných změnách své měnové politiky až v době, kdy bude po volbách ve Francii, ale především v Německu.
Co se změnilo od prosincového zasedání Draghiho družiny? Celková inflace v eurozóně začala akcelerovat směrem ke 2 % s tím, jak z meziročního srovnání vypadává efekt nízkých cen energií v loňském roce. Jádrová inflace nicméně stále nedosahuje ani jednoho procenta.
Čím to? V ekonomice je stále velký podíl nevyužitých kapacit, nadprůměrně vysoká míra nezaměstnanosti, a tudíž (v průměru) velice slabé poptávkové tlaky.
Evropská centrální banka ale na druhou stranu může být klidnější, protože inflační očekávání nejenže přestala klesat, dokonce jsou nyní zhruba konzistentní s inflačním cílem ECB.
Ano, jde spíše o "Trump efekt", než že by nějak narostla kredibilita ECB, ale lepší než drátem do oka. Úvěry navíc začaly růst, ty pro podniky nejvíce od poloviny roku 2009 (meziročně +2,2 %).
Míra nezaměstnanosti navíc utěšeně klesá. A pokud bude klesat současným tempem, tedy podobně jako v USA před čtyřmi lety, dostane se na předkrizovou úroveň v roce 2020. Proto také očekáváme, že ačkoli centrální banka postupně ukončí program odkupů aktiv (rok 2018), zvýšení depozitní sazby přijde na pořad dne až na konci 2018.
Pro ECB je tedy nyní hlavním úkolem nevyvolat zdání, že se měnová politika bude v dohledné době zpřísňovat, protože to by vedlo ke zvýšení úrokových sazeb a k předčasnému zpřísnění měnové politiky.
