Kdy si ECB vyloví rybník?
Analytici z investičního gigantu PIMCO zveřejnili čerstvé propočty objemu aktiv, které ještě může Evropská centrální banka nakoupit, aniž by porušila pravidla, která si sama stanovila, zejména limit na podíl, který má banka na celkovém objemu dluhopisů vydaných vládou konkrétní země.
Podle propočtů bude ECB muset již v zimě objem nákupů opět snížit (z 60 miliard eur měsíčně, které hodlá odkupovat od dubna 2017) a ukončit v polovině roku 2018.
ECB se zatím tváří, že je zvyšování spotřebitelských cen nad její cíl jen přechodným, energiemi taženým výkyvem v prostředí jinak stále ještě utlumené jádrové inflace, takže mluvit o rychlém ukončení programu odkupů aktiv je předčasné. Pokud by ale chtěla stejný postoj držet i v příštím roce, bude muset přepsat svá vlastní pravidla.
Eurostat v týdnu oznámil, že únorovou míru inflace předběžně odhaduje na 2 %, což je o dvě desetiny procentního bodu více než v lednu a mírně nad cílem ECB. Ta totiž cíluje inflaci trochu legračně "do blízkosti, ale pod 2 %".
Růst inflace v eurozóně jde ale na vrub hlavně energiím a potravinám, což jsou poměrně kolísavé položky. Jde tedy o plnění inflačního cíle dosti nespolehlivé. Ostatní, takzvané jádrové složky inflace, které jsou méně kolísavé a lépe odrážejí fundamentální cenové nálady v ekonomice, zatím ještě stále rostou tempy zřetelně pod 2 %.
V diskuzích rady ECB, která rozhoduje o nastavení měnové politiky, lze tedy v dalších měsících čekat střet dvou přístupů k cílování inflace. Na jedné straně přístup puristů, kteří budou chtít čekat, až se těsně pod 2 % dostane jádrová inflace, a na druhé straně přístup pragmatiků, kterým stačí současné plnění cíle a kteří budou tlačit na pokud možno rychlý začátek zpřísňování měnové politiky ECB. Není těžké odhadnout, že k pragmatikům se budou nejspíše řadit zejména zástupci Německa, kde míra inflace patří k nejvyšším v eurozóně.
