ČNB a konec jistých časů: Počkají si Rusnok a spol. stylově na výročí volného kurzu koruny?

Ačkoli to tak podle tržní reakce na trhu s korunou nevypadalo (poprvé od léta 2016 oslabila nad 27,10 EUR/CZK), druhé letošní zasedání ČNB nebylo překvapivé. Banka žádnou změnu politiky neprovedla, s intervencemi pokračuje a sazby jsou dále na nule. Část trhu pouze zřejmě nerozuměla tomu, co to "tvrdý závazek" je, nebo ČNB nevěřila. Anebo to prostě zkusila.
Nezajímavé však březnové zasedání nebylo, proběhlo totiž několik změn v komunikaci. ČNB potvrdila, že tvrdý závazek koncem března ukončí. Ještě důležitější pak bylo, že ze zápisu zmizela i zmínka o tom, že "Bankovní rada (…) vidí jako pravděpodobné ukončení závazku okolo poloviny roku 2017". Že by náznak velice blízkého exitu?
Dle mého spíše uvolnění si rukou, aby mohla ČNB provést exit kdykoli, ale ne nutně hned v dubnu. Ačkoli se totiž spousta analytiků a (dle vývoje kurzu koruny) i nemalá část trhu domnívá, že exit je za rohem, vnímám signály, že to tak horké být nemusí. ČNB přiznává, že za růstem inflace v posledních měsících jsou z podstatné části potraviny, výrobní ceny v eurozóně (které rostou hlavně kvůli palivům a potravinám) a "jednorázové cenové dopady EET". To jsou vlivy, na které má banka pramalý vliv. Že si to ČNB uvědomuje, je posun.
Rizika stávající prognózy jsou v horizontu měnové politiky (tedy pro 2. a 3. čtvrtletí 2018) dle ČNB vyrovnaná. Z popisu těchto rizik – v proinflačním směru druhotné dopady současného nárůstu inflace, v protiinflačním směru pomalejší růst ekonomiky, mezd a pokles cen ropy – však mám pocit, že se chce vidět sklenice plnější, než je. Dle mého jsou rizika spíše protiinflační, již proto, že zmiňované "sekundární dopady" externích cenových šoků (tedy dopady skrze mzdy) jsou v Česku historicky velice malé. Je pravda, že se od loňského podzimu zvedla i poptávková inflace, nicméně ta by bez EET byla v únoru 2017 jen na úrovni 1,6 %, což není dramaticky odlišné od jejího průměru (1,2 %) v sedmi čtvrtletích od 1Q2015.
A co více, Mojmír Hampl se nedávno vyjádřil, že by klidně s exitem počkal.
Nicméně první pololetí se stále jako termín exitu zdá jako vysoce pravděpodobné, již proto, že EET, ropa a potraviny otevřely okénko příležitosti intervenční režim konečně ponechat minulosti. Čím déle by ČNB vyčkávala za polovinu roku, tím větší by byla pravděpodobnost, že se inflace neukáže být tak udržitelná, jak si ČNB přála. A to banka nechce.
Kdy tedy? Jako první se nabízí počkat na 10. dubna, kdy bude zveřejněna březnová inflace. Mnohem stylovější by bylo počkat na květnové zasedání (4. 5.). Proč? V květnu 2017 uplyne dvacet let od doby, kdy ČNB pod tíhou okolností opustila režim (relativně) fixního kurzu a nechala korunu (relativně) volně plavat. Historie se sice neopakuje, ale určitě se rýmuje.