Denní glosa: Jak bude za sultána Erdoğana?
Někdejší reformátor nejspíše skončí jako válečný vládce shlížející na zpustošenou zemi. Po výsledku nedělního referenda o podobě turecké ústavy se to zdá být téměř nevyhnutelné.
Po takřka dokonalém úspěchu první dekády své vlády začal na konci roku 2013 Recep Tayyip Erdoğan přitvrzovat. Napřed to byly policejní razie proti skutečným i domnělým příznivcům hnutí exilového duchovního Fethullaha Gülena. Následující rok se stal Erdoğan prezidentem a de facto nastolil exekutivní systém vlády. V roce 2015 zlikvidoval (patrně zinscenovaný)vojenský puč a v reakci na něj i zbytky armádní elity. Letos vyhrál referendum, jež mu zaprvé dá větší moc, než jaké požívá Vladimir Putin v Rusku (nebo jakou měl Mustafa Kemal Atatürk), a zadruhé mu umožní vládnout až do roku 2034.
Každé další upevnění jeho moci mělo za následek dvě věci - vyšší stupeň polarizace veřejnosti a větší počet podřízených, kteří se ze spojenců stali odpůrci. To jsou rizika, jimž se vystavuje každý politik, který svoji pozici udržuje především silou.
Erdoğan staví svoji popularitu na relativní prosperitě, jíž se těší chudší polovina Turecka. Je otázka, zda tamní ekonomika bude schopná tento argument Erdoğanovi udržet - míra nezaměstnanosti je na 13 %, inflace na 11 % a důvěra v tureckou ekonomiku mezi podnikateli je nižší než v roce 2010. V prvních třech měsících letošního roku přitom stouply rozpočtové výdaje meziročně o 25 %, z toho výdaje na sociální sféru o 43 %.
Dříve či později tedy na Erdoğanovu vládu začne doléhat špatný stav veřejných financí. Spolupráce s Evropskou unií bude politicky složitá a investičně náročná, a lze proto očekávat razantní příklon ke spolupráci s východem, a to od Ruska přes Írán až po Čínu. Nakolik to může být strategie dlouhodobě úspěšná, závisí na příliš mnoha proměnných, než aby to bylo možné dnes odhadnout.
Zato již nyní víme, že Erdoğanovi vedle ní zbývá jediný prostředek, jak si udržet podporu - nalezení vnějšího nepřítele a radikální konfrontace s ním. Erdoğan, kdysi velký progresivní reformátor, nejspíše skončí jako válečný vládce shlížející na zpustošenou zemi. Zda tou dobou bude ještě prezidentem, nebo sám sebe vyhlásí sultánem, na tom již nic nezmění.
