Felix Holzmann kontra Donald Trump aneb Jak zajistit, aby se z jednoho kuřete najedli všichni stejně
Mezinárodní měnový fond, Světová obchodní organizace a Světová banka před týdnem společně vydaly studii na téma výhod plynoucích ze zahraničního obchodu. Studie je zajímavá hlavně tím, že zdůrazňuje úvahu, která se jinak moc často neobjevuje.
Teze, že volný obchod na mezinárodní úrovni je prospěšný, je k nalezení v každé standardní učebnici ekonomie. Kouzlo svobodné obchodní směny vychází z principů dělby práce a komparativních výhod. Většina zemí to dobře ví, jak naznačuje boom mezinárodních obchodních dohod.
Teze, kterou lze nalézt ve studii Mezinárodního měnového fondu, Světové obchodní organizace a Světové banky se sice často neobjevuje, je ale taky vcelku logická. Říká, že po akci A v podobě umožnění volného obchodu musí přijít akce B v podobě podpory takzvaného přizpůsobení. Z volného obchodu totiž často jedni získávají, avšak druzí ztrácejí. Jako když Felix Holzmann ve slavné scénce sní celé kuře, ale svému kumpánovi tvrdí, že v průměru spořádali každý půlku.
A tak je třeba různými veřejnými politikami napomáhat tomu, aby se co nejlépe "přizpůsobila" ekonomika jako celek, tedy aby ti druzí ztráceli co nejméně a co nejkratší dobu. Proč je to třeba? Protože jinak po akci A hrozí nebezpečný růst nerovnosti a sociálního napětí, jehož aktuálním projevem je například zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA a v minulosti třeba stávky horníků v severní Anglii koncem 70. let.
Otázkou samozřejmě je, jak má ono přizpůsobení vypadat. Rychlé a jednoduché je například přerozdělit přínosy z akce A fiskálním násilím, tedy prostřednictvím vyššího zdanění a transferů.
Tržně orientovaný ekonom by ovšem řekl (a říkají to i MMF, WTO a SB), že nejlepším řešením je odstranit zbývající neefektivnosti, které brání rozšíření výhod z akce A do celé ekonomiky. Patří sem zejména podpora pružného trhu práce, tedy posilování mobility propuštěných pracovníků na nová místa v jiných regionech a oborech (rekvalifikace, rozvoj efektivní dopravní sítě usnadňující dojíždění za novou prací a podobně). Zkrátka i sebelepší hospodářskopolitické opatření může dopadnout špatně, pokud uvažujeme jen v holzmannovských průměrech a nedomyslíme a neřešíme jeho dopady na různé části společnosti.
Aktuality
