Vydělá Česká republika na dvourychlostní Evropě?
Evropa se stává čím dál více dvourychlostní. Nikoli však v definici, kterou se nám snaží vnutit političtí komentátoři, tedy v tom smyslu, že v EU existují dvě skupiny zemí - ta, která se snaží rychle integrovat, a ta druhá, která nehodlá veškeré kompetence předat do Bruselu. Dvourychlostní členění zemí EU spočívá jednoduše v tom, jak se v posledním období jednotlivým zemím daří.
Do Evropy, která se pohybuje bez ohledu na to, co se děje ve světě, stále v před, patří nepochybně Německo, jehož míra nezaměstnanosti se dostala podle nejčerstvějších dat na nejnižší úroveň od sjednocení země. K rychlejšímu Německu pak patří všechny jeho hospodářské satelity v jeho blízkém okolí.
Do "stagnující" skupiny patří v podstatě celý jih eurozóny spolu s Maďarskem, možná i Irskem.
Již delší dobu se snažíme argumentovat, že prapůvodním problémem současné eurokrize nejsou vládní dluhy (snad s výjimkou Řecka), ale krize platební bilance, která byla dlouhodobě maskována existencí měnové unie. Má-li být přitom tato krize potlačena, musí dojít přesně k tomu, že se stane eurozóna dvourychlostní.
Fakticky dojde k tomu, že ekonomiky s přebytkovou platební bilancí (Německo & spol.) budou zahřáty na nezdravě vysokou provozní teplotu, a naopak ekonomiky s deficity platební bilance (jižní křídlo EMU) budou náležitě ochlazeny. V praxi by to mělo také makroekonomicky znamenat, že na severu měnové unie poroste inflace výrazně rychleji než na jihu, čímž by se celý systém mohl přiblížit kýženému stavu rovnováhy.
Galerie: Nejžhavější ekonomiky světa: Chcete růst? Tady ho máte!.
Pochopitelně, pokud vezmeme úvahu o dvourychlostní Evropě, a tím pádem i o dlouhodobě přehřívající se ekonomice Německa, za svou, dojdeme k poněkud nečekaném závěru, že české ekonomice (jakožto jednomu ze satelitů Německa) by se nakonec až tak špatně vést nemuselo. Jde o natolik kacířskou myšlenku, že se jí neodvažujeme vydávat za náš hlavní ekonomický scénář.
Prozatím tak zůstáváme v hlavním analytickém proudu, který v úterý například reprezentoval ministr financí Kalousek, když hlásal, že bude více méně zle.
Nicméně, nedojde-li v eurozóně k velkému průšvihu, možná se kacířské úvahy o svižném růstu budou nakonec hodit.
