Švédská lekce práce se státním dluhem
Švédsko čeká těžký rok podobně jako ostatní evropské ekonomiky. Největší skandinávská ekonomika v roce 2012 nejspíše nedosáhne vyššího růstu než 1 %, loni přitom dokázala posílit o 4,5 %. Země je silně závislá na exportu do Evropy, vleklá dluhová krize jí proto zhoršuje letošní výhled. Na rozdíl od zemí eurozóny má ovšem možnosti se s krizí vypořádat po svém. A může být příkladem dalším státům.
Krátce před Vánocemi švédská centrální banka (Riksbank) snížila poprvé od roku 2009 hlavní úrokovou sazbu na 1,75 %. Podle Národního institutu pro ekonomický výzkum se během letošního roku v reakci na slabou ekonomiku a nízkou inflaci očekávají další podobné kroky.
Tyto predikce zdůrazňují vážnost situace a připomínají, jak je v takových chvílích důležité mít vlastní centrální banku, která může nastavit úrokovou sazbu podle potřeb ekonomiky.
A proto lekce číslo jedna: hodnota měnové nezávislosti, jak ukazuje příklad Švédska, je pro ekonomiku nedozírná.
Pevná fiskální ruka
Švédská Riksbank snížila sazbu mnohem razantněji než opatrná ECB, v reálných podmínkách dokonce překonala i kvantitativní uvolňování Fedu. Její inflačně upravená úroková míra klesla z 2,25 % na -1,5 %. Centrální banka navíc začala poskytovat nové úvěrové nástroje a zavedla další nekonvenční opatření s cílem podpořit švédský finanční systém.
Fiskální politika dnes hraje v korekci ekonomického cyklu menší roli. Zčásti je to dědictví 90. let, kdy se rozpočtový deficit zvýšil natolik, že i voliči napříč spektrem uznali potřebu držet fiskální výdaje na uzdě a stabilizovat veřejné finance. Švédsku se následně podařilo výdaje státu úspěšně zkrotit.
Na to navazuje druhá švédská lekce: fiskální stimul není nutnou podmínkou ekonomického oživení.
I přes současnou recesi je vládní (cyklicky upravený) rozpočet Švédska v přebytku. V důsledku toho se jeho dluh pohybuje pod 40 % HDP, díky čemuž se řadí mezi nejméně zadlužené země vyspělého světa.
Fiskální politika nadále působí v ekonomickém cyklu jako pomyslný "polštář" tím, že tlumí recesi a podporuje oživení. Nikoli však přímými stimuly, nýbrž skrze tzv. automatické stabilizátory.
Opatření jako spotřební daně a štědré nezaměstnanecké benefity se přizpůsobují cyklu podle toho, zda je ekonomika v recesi (podmínky se změkčují), nebo naopak v období boomu (zpřísňují se). Ve švédském případě pevná fiskální ruka nedusí oživení, naopak mu pomáhá.
Schopnost držet rozpočet pod kontrolou je odměňována spotřebitelskou a investorskou důvěrou. Zvýšení poptávky po švédských bondech tlačilo loni ceny dluhopisů vzhůru. Švédská vláda platila za vypůjčené prostředky ještě méně než Německo.
Mohou ostatní napodobit švédský model?
Pro země mimo eurozónu je odpovědí jasné ano. Přestože se členové EU, kteří zatím nepřistoupili do měnové unie, ke vstupu zavázali (Velká Británie a Dánsko mají výjimku), Švédsko by je mělo přesvědčit o tom, že je přijetí eura chyba.
Pokud země nemá vlastní měnu, kterou by bylo možné devalvovat, a nemůže hýbat se svými úrokovými sazbami, nelze bez dalšího zhoršování recese přistoupit k vládním škrtům, jaké provádělo právě Švédsko. Dostatečně uvolněná měnová politika může nést většinu břemene ekonomické stabilizace, ne-li dokonce celé.
Modely mají své limity. Každá země se musí vyrovnat s unikátními ekonomickými podmínkami, švédský model proto nelze aplikovat vždy a všude doslova.
Zpomalení ekonomiky v případě Švédska je dnes (na rozdíl od 90. let) způsobeno poklesem exportu. Švédský vývoz je velmi náročný na kapitál, takže výpadek v zahraniční poptávce zvyšuje nezaměstnanost méně než pokles domácí spotřeby. V roce 2006 přišla k moci středopravá koalice a stanovila si za prioritu vytváření pracovních míst v soukromém sektoru. Všimněte si, že zde už nejde o "starý skandinávský model státu sociálního blahobytu". Daně z příjmu klesly a kdysi štědrý stát byl zeštíhlen.
Kde jsou voliči sociálních demokratů? Jejich ekonomické obavy sice nedávno vzrostly, ale málokdo dnes ve Švédsku viní ze současného zpomalení dnešního premiéra Fredrika Reinfeldta a jeho vládu. Socialistům hlasy příliš nepřibývají.
A tak se dostáváme k lekci třetí, spíše politické než ekonomické: Fiskální konzervatismus může být populární.
Švédové dnes nechtějí dát svou těžce vydobytou fiskální sílu všanc. A dělají dobře - jejich ekonomika je mnohem lépe vybavena pro boj s dalšími ekonomickými šoky, které eurozóna vyvolává, než zbytek EU. Pokud bude zapotřebí, může přistoupit k dalšímu snižování úrokových sazeb, nebo stimulovat ekonomiku fiskálně, což jsou nástroje, které předlužené vyspělé ekonomiky v současnosti postrádají.
Zdroj: Bloomberg
