Poznámky jednoho obyčejného ekonoma k neobyčejnému dění v Evropě. Začíná dekáda příležitostí
Během cesty do Madridu jsem zjistil následující: Nicolas Sarkozy byl v Madridu den přede mnou a když se ho ptali na snížení francouzského ratingu, třikrát odpověděl třem různým novinářům, že nerozumí otázce, zda ji mohou upřesnit. Zdejší novináři byli sice jeho arogancí udiveni, důležitější ovšem je, že Sarkozy jde pravděpodobně "stranou". Ví, že s Marine Le Pen pravděpodobně prohraje, a tak potřebuje udělat a udělá něco zoufalého.
Ve Španělsku vládne stejná apatie, jakou jsem loni pozoroval v Miláně. Zdá se, že lidé rok 2012 vzdali. I když...
Více už šetřit nejde. Lidé jsou rádi, že si vydělají 1 000 eur měsíčně! Jak z toho škrtnout 20 %?
Daně se zvedly. Více než milion lidí žije za méně než 400 eur měsíčně!
Hlavní banky se zbavují lidí. Jedna velká banka prý začala propouštět lidi s velkými platy, jsou jsou například osobní bankéři.
To vše může skončit dvěma způsoby:
Omezení dluhů skončí kolapsem růstu, rostoucí fiskální nerovnováhou a pádem akcií o 25 až 30 %, což povede k "setkání kardinálů", jehož výsledkem budou reálná opatření. Kdo zaplatí účet a jak provedeme interní devalvaci chudých zemí eurozóny spolu s projevem skutečné solidarity a fiskálních transferů (které zaplatí Německo)?
Pokračování stávající hry - německá fiskální politika se postará o to, že bude bohatý sever ještě bohatší a chudý jih ještě chudší. Sociální nepokoje budou normální a Řecko opustí EU, následováno Portugalskem. Věci se vymknou kontrole a EU se rozpadne.
Voliči ztratili víru a ochotu potřebnou pro to, aby se situace, ve které se nachází EU a eurozóna, dala napravit. Jedinou zbývající možností je přijmout ztrátu. Buď jejím demokratizováním, například částečným znárodněním bank podle švédského bankovního modelu, nebo destrukcí kapitálu dle Schumpetera.
Svět zkrátka nebude v roce 2012 generovat dostatečný růst na to, aby i přes efektivní úrokovou míru ve výši 1 % dokázal financovat obrovský dluh. Ekonomický vývoj bude hrát nadále důležitou roli navzdory nadějím, které vzbuzují dlouhodobé refinancující operace Evropské centrální banky a třetí kolo kvantitativního uvolňování v USA (prostřednictvím neomezených swapových linek v USD).
Ano, dlouhodobé refinancování zde je a bude v ještě větší míře, ale soukromý sektor se zmenšuje více, než jsou banky a vlády schopny ustát. Dostáváme se ke klasické teorii Irvinga Fishera: obrovské dluhy vedou k deflaci, a ta nakonec k novému začátku.
Nikdy jsem si nebyl více jistý tím, že je tato hra jen pár měsíců nebo kvartálů před svým koncem. Připravte se na setkání kardinálů!
Úvěrový cyklus je u konce. Věnujte pozornost tomu, jak se kapitál v roce 2012 soustředí na "nadějné obchody", ale mějte na paměti, že můj oblíbený cyklický model je v silně přeceněném pásmu!
A nakonec přesun kapitálu a úvěry vytvoří na poli akcií a úvěrů obrovské příležitosti. Buďte pohotoví, mějte dostatek hotovosti, ovšem nikoli proto, že se obáváte budoucnosti, ale protože eroze cen vytvoří výrazné slevy, které povedou k dvouciferným výnosům po následující desetiletí.
