Tajemství chybějící inflace
V Americe, eurozóně, Spojeném království i v Česku sice spotřebitelské ceny mírně rostou, Nourielovi Roubinimu to ale nestačí. Do debaty na téma "když už máme hospodářský růst, neměli bychom mít také inflaci?" se pouští na serveru Project Syndicate. Inflace sice roste, ale na to, jaké monetární experimenty se v posledních letech prováděly, je podle něj stále nízká, shrnuje Vít Macháček, analytik z České spořitelny.
Ekonomická teorie nabízí vysvětlení. Vedle silné agregátní poptávky čelí vyspělé ekonomiky sérii šoků – globalizace a technologické inovace drží ceny zboží při zemi, (ne)aktivita odborů narovnává Phillipsovu křivku a ropa je levná. Monetární autority musejí pečlivě zvažovat, o jak trvalé jevy se jedná. Pokud tyto brzy odezní, měly by je centrální banky nechat být. Pokud by ale měly přetrvat po delší dobu, musejí je zahrnout do svých politik, a tedy zvýšit sazby.
Centrální banky se ale podle Roubiniho zatím chovají tak, jako kdyby uvedené faktory měly odeznít a inflace se postupně měla vracet k normálu. Co když ale nevymizí? Globalizace a technologický rozvoj ještě nějaký ten pátek vydrží, budoucnost (cen) ropy je také dlouhodobě nejistá.
Do debaty se nedávno vložila Banka pro mezinárodní vypořádání plateb (BIS) s tím, že by se centrální banky měly přizpůsobit "novému normálu", a že tedy nazrál čas snížit inflační cíl z 2 % na 0 %. Snaha dosáhnout vyšší inflace v prostředí pozitivních poptávkových šoků by totiž vedla k příliš uvolněné monetární politice, a tudíž ke zvyšování nerovnováh.
Roubini dodává, že pro případ příštích recesí je ekonomika zakletá na nule a centrální banky nemohou žehlit ("akomodovat") průšvihy tak, jako tomu bylo po poslední krizi.
"S tím ale nesouhlasí centrální banky. A koneckonců ani my," píše Macháček. "Je potřeba zachovávat velice mírnou inflaci pro průběžné čištění trhů. To se děje lépe v kontextu mírně stoupajících cen než v prostředí cen neměnných. Případné nafukování bublin na konkrétních trzích mohou centrální bankéři řešit makroprudenčními politikami, jako se o to nyní snaží ČNB v případě českého realitního trhu."
Přestože se centrální banky nechtějí novému normálu přizpůsobit změnou inflačního cíle, přizpůsobují se mu svou trpělivostí. Tím, že inflace dlouho zůstala nízká, centrální banky daly najevo, že jim neplnění cíle až tak nevadí. Tím ovšem snižují inflační očekávání, což má podobný výsledek, jako kdyby snížily samotný cíl inflace.
Zdroj: Česká spořitelna
