Další krize: Jak je na tom globální finanční systém?
Podařilo se zabránit krizím? Jistěže ne, ale to spoustě hvězdných komentátorů nezabránilo zaspekulovat si o tom na webu Project Syndicate. Své postřehy nabízí analytik Vít Macháček z České spořitelny.
Základní otázka zní: Jak stabilní je globální finanční systém? Většina komentátorů se shoduje, že opatření jako zvýšené požadavky na kapitálové rezervy bank, přísnější pravidla pro složení bankovních bilancí, zvýšená ochrana spotřebitelů u finančních produktů i pravidelné zátěžové testy finančních sektorů byly po krizi namístě a stabilitě globálního systému pomohly. Ke klidu je ale stále daleko.
I dnes mají finanční systémy ve vyspělých zemích problémová místa. Rozdělit je lze do tří kategorií:
- regulatorní rizika,
- monetární rizika,
- politická rizika.
Regulatorní rizika zahrnují problémy ještě neřešené současnou regulací, případně řešené špatně. Mark Roe z Harvardu upozorňuje na bilionový trh (řeč je samozřejmě o dolarech) s takzvanými overnighty pro instrumenty kryté hypotékami. Rizikem je také odlišně pojatá regulace na obou stranách Atlantiku, která globalizovanému trhu může umožnit obcházet některá pravidla.
Nouriel Roubini a další věští problémy s nerovným přístupem regulace, která se s novými technologiemi bude prohlubovat. Zejména mají na mysli pravidla pro banky, která neplatí pro instituce, které se přitom začínají chovat de facto jako banky, ačkoli nemají bankovní licenci. Robert Shiller zmiňuje například fondy peněžního trhu, ale do finančního světa se chystají vtrhnout i firmy jako Google. Uvidíme, zda budou bankéři stávkovat proti neférové konkurenci podobně, jako v současnosti stávkují taxikáři na protest proti Uberu.
V oblasti měnové politiky se komentátorům nelíbí, jak jsou centrální banky pomalé, do zpětného zrcátka hledící a konzervativní. Vzpomínají na to, jak Bank of England kázala o morálním hazardu, zatímco City kolabovala, a ECB bojovala s imaginární inflací.
Potenciálním nebezpečím nekonvenční monetární politiky je prý nafukování tržních bublin. Podle Roubiniho centrální banky k podobným opatřením jako při poslední krizi dost možná sáhnou i při příštích problémech, čímž se z nekonvenční měnové politiky stane konvenční. Má pravdu, po odvrácení nejhorší finanční krize za mnoho let se na měnové autority bude tlačit i při méně vážných peripetiích. Centrální bankéři budou jen těžko vysvětlovat, že tentokrát se musí trh a politici smířit s jemnějšími zásahy.
Pokud jde o politická rizika (a ponechme stranou geopolitiku), již dnes je v USA slyšet volání po opětovné deregulaci. Toho se experti na webu Project Syndicate obávají. Donald Trump si prý nechal sepsat 150stránkovou studii vztahující se k deregulaci velkých finančních institucí. Okamžitě se setkala s odporem Fedu, ale ten nemusí vydržet dlouho – na místo viceguvernéra odpovědného za dohled prezident nominoval svého kandidáta.
Celkově lze tedy říci, že se finanční systém sice vzpamatoval z hluboké krize, ovšem nejde o trvalý stav. Situace se vyvíjí a paměť některých hráčů na trhu je opravdu krátk(odob)á. Uvedená rizika jsou proto relevantní a je potřeba je připomínat, protože bez toho není možné se vyhnout jejich (plné) realizaci.
Zdroj: Česká spořitelna
