Řecko "vyřešila", ale co se Sarkozym? Merkelová si letos neodpočine
Německo by za normálních okolností mělo nad dluhovou krizí eurozóny bědovat. Přesto mu nechybí (ne)zdravé sebevědomí. Jak to, že už Němci nesledují se skřípějícími zuby řecký vrak řítící se do propasti? Proč Angela Merkelová neuváženě podporuje ve francouzských volbách Nicolase Sarkozyho? Proč němečtí lídři počítají s ekonomickým růstem Německa nad konsenzem ekonomů? A jak je možné, že mezi Evropany, kteří se obávají návratu krizových třicátých let, nenajdeme téměř žádné Němce?
Své zdůvodnění tyto na první pohled absurdity přeci jen mají. Německý "pozitivní přístup" je pro Evropu koneckonců přínosem. Co když ovšem nepůjde všechno tak, jak si Merkelová maluje?
Němci věří v lepší zítřky
Navzdory nejistotě ohledně dluhové krize má 49 % Němců pro letošní rok optimistická očekávání. Jen 26 % je skeptických a 17 % se cítí znepokojeno. Podíl optimistů ve srovnání s loňskými 56 % klesl.
Přesto dobrá nálada Němce neopouští. Od znovusjednocení v roce 1990 se našlo jen osm let, kdy byla většina obyvatelstva optimistická. A pouze tři takové roky byste hledali v novém tisíciletí (2000, 2007, a 2010).
Německo v Evropě vyhrává na plné čáře, Francie na ústupu
V zemi je nejnižší nezaměstnanost od německého znovusjednocení, v lednu 6,7 %. Motor německého průmyslu Mittelstand, tradiční síť malých a středních podniků, je podle roční analýzy německé asociace spořitelen v dobré kondici, signalizuje také nárůst konkurenceschopnosti, finančních kapacit a ziskovosti. Drtivá většina bankéřů věří, že se všeobecná pozice jejich klientů z Mittelstandu během 12 uplynulých měsíců zlepšila, jen 2 % pociťují zhoršení. Důvěra v německý průmysl roste.
Nálada ve Francii je opačná. Prezident Sarkozy nedávno přiznal, že Francie má pouze 100 tisíc exportujících firem, zatímco Německo jich má 400 tisíc. Francouzský deficit obchodní bilance s Německem v roce 2011 pravděpodobně poprvé v historii dosáhl 30 miliard eur. To znamená, že schodek obchodu s jeho rivalem na druhé straně Rýna je zhruba pětkrát vyšší než v roce 1982 (druhý rok po nastoupení Francoise Mitteranda), kdy byla situace označována za katastrofální.
A to není vše. Francie je německým nejdůležitějším obchodním partnerem - zatím. Na základě údajů za posledních pět let německý vzájemný obchod s Čínou pravděpodobně ten s Francií dožene. Pokud bude Francie sesazena z pomyslného trůnu, na další vzájemné vztahy to může mít dalekosáhlý dopad.
Merkelová "fandí" Sarkozymu
Nezvyklé rozhodnutí Angely Merkelové podpořit Sarkozyho v prezidentských volbách v dubnu a květnu tohoto roku bylo kritizováno v německém tisku.
Například německý středopravě orientovaný deník Süddeutsche Zeitung upozornil na vyvolání nebezpečného dojmu, že chce německá vládní politika vyprovokovat porážku socialistů. Levicový Spiegel upozornil na rizika probuzení staré zášti vůči "mocnému Německu", která by mohla Francii rozdělit na proněmeckou pravici a protiněmeckou levici.
Podle průzkumů by v prvním kole měl Sarkozy skončit těsně v závěsu za socialistickým rivalem Holandem. Marine Le Pen nejspíš získá dost hlasů na to, aby zamezila výhře některého z hlavních kandidátů na post prezidenta v prvním kole.
Otázkou je, zda se v druhém kole její hlasy přesunou k Sarkozymu. Vzhledem ke slabé ekonomice, výhledu recese a úsporným opatřením jeho obliba klesá.
Merkelová si možná plně neuvědomuje rizika pramenící z toho, kdyby "její" kandidát propadl. Pokud vyhraje Hollande, "osa Paříž-Berlín" končí. I kdyby však Sarkozy vyhrál proti přesile, Merkelová pravděpodobně shledá, že Sarkozyho vděk nebude takový, jaký by očekávala. Jeden ze Sarkozyho nejbližších poradců se již nedávno veřejně distancoval od přímého vstupu kancléřky do prezidentské kampaně.
Mezi Francií a Německem se rozevírají nůžky
Francouzští voliči nejsou přesvědčeni o tom, že byl Sarkozy dostatečně pevný při jednáních s dominantním sousedem. Finanční krize pohřbila iluzi, že je Francie rovnocenným partnerem Německa. Nebyla pozvána dokonce ani na jednání "tříáčkových" zemí do Berlína.
Navíc platí za zapůjčení finančních prostředků na 10 let o 100 bazických bodů více než Německo (ve srovnání s rozdílem pouhých 20 bazických bodů před dvěma lety). Cena pětiletých CDS (pojištění dluhopisů proti bankrotu) je u Francie dvakrát vyšší než v případě Německa. Také co se týče makroekonomických ukazatelů, nechává Německo Francii daleko za sebou.
Titulky novin bude pravděpodobně nadále plnit Řecko. Ve francouzském veřejném mínění má však oporu spíše solidarita s Řeky oproti "diktátu škrtů" z Berlína, Frankfurtu a Bruselu. Dá se tak očekávat, že ve společnosti budou převládat během francouzské předvolební kampaně spíše protiněmecké nálady.
Co na to Německo? Zatím jen krčí rameny a sebedůvěra mu neschází. Otázkou je, na jak dlouho.
Zdroj: MarketWatch
