Vzdělání, automatizace a český zaměstnanec
Přelom roku znamená zpravidla klidnější obchodování na trzích a skromnější ekonomický kalendář. Je tedy čas na zamyšlení a postřehy k tématům, na něž během roku (bohužel) tolik času nezbývá. Vzdělání a pracovnímu trhu se v krátké poznámce věnuje hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil.
Když porovnáme současnou práci zaměstnanců s jejich původním studijním oborem, zjistíme, že u třetiny Čechů se nepřekrývají. Někdo by mohl zbrkle poznamenat, že to ukazuje, že dané studium bylo na nic, a sociální inženýři by kvapně začali stanovovat kvóty pro jednotlivé školy.
To by ovšem byl hrubý omyl. Snížilo by to flexibilitu vzdělávání, a tedy i flexibilitu celé ekonomiky. A zároveň by se zhoršila přenositelnost poznatků mezi jednotlivými obory, a tedy také inovační potenciál ekonomiky.
Lze ovšem porovnat, zda zaměstnanci pracují na pozicích, které vyžadují vyšší kvalifikaci, než jakou mají ze školy, nebo naopak nižší. To lépe ukazuje, zda a nakolik dochází k nevyužívání potenciálu jednotlivých lidí a nakolik nižší vzdělání již nyní brzdí ekonomiku.
Z tohoto srovnání vychází Česká republika relativně dobře. Spolu se Slovenskem máme v rámci EU velice nízký podíl zaměstnanců s nižším vzděláním, než jaké by odpovídalo požadavkům na pozici, již zaujímají.
Nicméně srovnání odpovídá současnému stavu ekonomiky. Ten se zároveň vyznačuje výrazně nižším stupněm automatizace a robotizace, než je tomu například v Německu. Proto také je u nás a na Slovensku nejvyšší podíl zaměstnanců (asi 45 %), kterým hrozí, že budou zasaženi automatizací výroby.
Zdroj: Česká spořitelna
