(Trochu) neprávem naštvaní Italové

Graf zachycuje výsledné zastoupení hlavních stran v obou komorách italského parlamentu a základní varianty možných koalic v porovnání s potřebným prahem pro získání hlasovací většiny.

Složit koalici nebude v Itálii snadné

Volební výsledek lze chápat mimo jiné i jako nespokojené vysvědčení vystavené voliči tradičnějším stranám za to, že nedokázaly v posledních dvou desetiletích z italské ekonomiky vykřesat růst blahobytu. Graf vývoje HDP na hlavu (přepočtený podle parity kupní síly) ukazuje italskou mizérii posledních více než dvou dekád relativně oproti průměru zemí EU15 poměrně jasně (data včetně prognózy jsou z dílny Evropské komise).

Itálie relativně k EU15 ekonomicky zaostává

Pro srovnání jsou v grafu i Česko a Španělsko, druhé jmenované proto, aby bylo vidět, že země z jihu Evropy a eurozóny nemusejí nutně oproti průměru EU15 ztrácet.

Zloba italských voličů je ale trochu neférová. Zrovna poslední dvě vlády (Renziho a Gentiloniho, obou z Demokratické strany) pootočily kormidlo italské ekonomiky celkem správným směrem a první ovoce jejich práce již začíná zrát – růst ekonomiky pomalu zrychluje, bankovní sektor se staví na nohy, fiskální disciplína se zlepšila, penzijní systém a trh práce prošly určitými reformami.

Buď tedy poslední dvě vlády nedokázaly své úspěchy na poli hospodářské politiky veřejnosti dostatečně "prodat", nebo se Italů zmocnila touha zvolit někoho s tvrdším postojem k uprchlíkům.

Zaujmout tvrdší postoj k čemukoli ale bude obtížné, protože s výjimkou nepravděpodobné koalice Hnutí 5 hvězd a Ligy severu se v nově zvoleném parlamentu nerýsuje žádná stabilní většinová koalice. Lze tedy čekat dlouhé období vyjednávání a po něm nejspíše velice nestabilní vládu. Na rychlé střídání kabinetů jsou sice Italové zvyklí již od konce druhé světové války, ale k prosperitě, jak sami dobře vědí, je to nedovede.

Zdroj: Česká spořitelna