Robert Shiller: Euro je pouze představa o jednotě Evropy, ale může jí hodně pomoci
O eurozóně a jejím možném rozpadu, který by nastal, kdyby měnovou unii opustila některá z členských zemí, se v poslední době mluví možná až příliš. Stojí proti sobě panevropští patrioti a zarytí euroskeptici. Jak je to s myšlenkou velké Evropy, když vezmeme v úvahu historický kontext? Má nadále smysl bojovat za zachování jednotné měny a skrývá se pod pojmem "Velká Evropa" skutečně zřízení jménem eurozóna? Nad tím se zamýšlí známý ekonom z Yaleovy univerzity Robert Shiller.
Německá kancléřka se na podzim v Bundestagu doslova vyjádřila: "Nikdo by si neměl myslet, že je další půlstoletí míru a prosperity v Evropě jistá věc. Proto říkám - pokud euro padne, padne i celá eurozóna, a to se nesmí stát. Mám povinnost ve vztahu k našim předkům chránit všemi dostupnými prostředky evropský integrační proces, který před více než padesáti lety po obdobích zkázy a krveprolití započali. Nikdo z nás nedokáže dohlédnout dopady, jaké by selhání eurozóny mělo." Svá slova podtrhla v pondělí, kdy se por BBC vyjádřila v tom smyslu, že nedopustí odchod Řecka z eurozóny.
Od začátku renesance v polovině 15. století proběhlo v Evropě více než 250 válek. Pokud to vezmeme v potaz, začneme obavy Merkelové o evropskou komunitu chápat lépe. V historii byly státy mnohdy sužovány dlouholetými konflikty, aby se nakonec sjednotily a staly se partnery. Příkladem je zřízení švýcarské konfederace (1291-1848) nebo Spojených států amerických (1776-1789) a sjednocení Itálie (1861) nebo Německa (1871). Průběh nebyl vždy hladký - válka Severu proti Jihu v USA (1861-65), konec anglojaponské aliance (1923) a Spojené arabské republiky (1961) nebo odtržení Singapuru od Malajsie (1965).
Ještě nikdy nebyla podmínkou ke vzájemné zdvořilosti mezi národy společná měna. V Evropě bude spíše pokračovat ekonomická integrace, než že by tento proces předcházel dosažení politické unie. Důležitějším faktorem pro upevnění vzájemné důvěry a docílení strategické adaptace v unii je diplomatické zapojení. Vše jde samozřejmě snáze, když mají členské státy podobnou kulturu a etnické složení obyvatelstva.
Euro: Jedna velká rodina
Faktor společné měny však mezi národy může vytvořit dlouhotrvající přátelství, zejména pokud bude doplněn poutavým, identitu měnícím příběhem, který státy semkne dohromady.
Historie napovídá, že je takový příběh nejlépe přijímán, když je umocněn fyzickými symboly. Ve starých legendách byste našli například vzácný Hiawathův pás s posvátnými perleťovými korálky wampumu se symboly pěti sjednocených zemí Irokézské Ligy. Starodávný pás Hiawathovi zajistil status uznávaného zakladatele konfederace. V současnosti to může být právě měna nebo vlajka.
Vlajky mohou být inspirujícím symbolem společného osudu, ale přiznejme si, většina lidí si na ně vzpomene jen při velkých sportovních událostech. Na jejich původ, spjatý často s válečnými podmínkami, často zapomeneme hned, jakmile ve škole skončí hodiny dějepisu. Stejný osud má i evropská vlajka - jinde než na úředních budovách ji asi neuvidíte.
Naproti tomu národní měna, na kterou si vzpomeneme pokaždé, když z peněženky vypadnou mince nebo bankovky, funguje jako stálé, i když poněkud skryté připomenutí identity. Při jejím využívání cítíme psychologickou vazbu s ostatními. Každá měnová unie volí jako symboly na své mince a bankovky společné kulturní hodnoty, které by se měly stát smyslem sdílené identity. Mohou to být slavné osobnosti z historie nebo důležitá místa.
Ne eurových bankovkách jsou vyobrazeny mosty ve městě Spijkenisse v Nizozemí. Jejich smysl ale není v tom, abychom je vnímali jako kamenný monument, ale jako prvek spojující státy v Evropě.
Moderní elektronické technologie snad ještě nějakou dobu nevytlačí papírové a kovové peníze, takže má Evropa dost času na to, aby symbolika společné měny (za)působila na lidi. I kdyby se eurozóna rozpadla a každá země přijala jinou měnu, společné symboly zůstanou zachovány. Řecko by se totiž nejspíš nevrátilo k drachmě, ale nechalo by si řecké euro, Španělsko španělské euro atd. Na bankovkách by mohly zůstat ty samé mosty. Dokonce i elektronické transakce jsou schopny vytvářet symboly míru, vzájemné důvěry a jednoty (třeba skrze grafiku na kreditní kartě).
Pokud Evropa dokáže udržet symboly naživu, dokonce ani rozpad eurozóny nebude mít tak katastrofální důsledky, jak predikují politici.
Zdroj: Project Syndicate
