Evropská unie a hrátky s digitální daní

Řešit problém daňové disciplíny v případě firem, které poskytují digitální služby, má smysl. Mnohé z nich totiž intenzivně a pokročile "daňově optimalizují" způsoby, proti nimž relevantní instituce unie poměrně tvrdě bojují.

Daně a starost o oběti technologického pokroku

Daňová pravidla (a ještě více praxe finančních úřadů) jsou povětšinou v členských státech nastaveny na zastaralé a překonané ekonomické struktury. Podoba pravidel a praxe nedrží krok s viditelně se vyvíjejícím paradigmatem nových odvětví, vlastnických uspořádání i výrazně intenzivnějším přeshraničním i mezinárodním charakterem těchto aktivit, jež povětšinou postrádají hmatatelný charakter a stávají se stále častěji virtuálními. Za typického daňového poplatníka je stále považován podnikatel ze zpracovatelského průmyslu či standardních služeb, přičemž přidaná hodnota je tvořena v místě jeho sídla. Daňové předpisy a záběr finančních úředníků příliš nepočítají se zdaněním "virtuálních aktivit", které ještě před pár lety technologicky ani nemohly existovat, a u nichž je navíc obtížné identifikovat místo tvorby přidané hodnoty.

Obrovský růst tohoto segmentu, spojený s růstem produktivity a v mnoha případech i minimálně krátkodobou náhradou pracovní síly digitálním řešením, kdy pracovní síla ze strukturálních důvodů nenalezne okamžitě nové pracovní uplatnění, musí být nutně doprovázen i adekvátním zdaněním, jehož výnos bude mimo jiné použit pro účely zajištění adekvátních sociálních standardů pro ty, kdo propadli sítem digitální ekonomiky mimo trh práce.

Ukazuje se, že právě digitální firmy s mezinárodním (přeshraničním) přesahem jsou efektivně zdaněny podstatně méně než společnosti tradiční, ačkoli pro ně platí stejná daňová pravidla (cílená analýza ukázala, že přibližně 2,5krát méně). Smyslem návrhu by tedy především mělo být omezení jejich kreativní flexibility vůči daňovým povinnostem, ne utlumení jejich motivace při rozvoji odvětví. Digitální firmy v procesu daňové optimalizace "umějí chodit" a využívají možností, které přeshraniční charakter jejich aktivit nabízí.

Jaké řešení zvolit?

Lze vyjádřit souhlas s tím, aby byl problém řešen stanovením společného základu daně z korporací (CCCTB), zpřísněním kontrol a koordinací finančních správ v jednotlivých státech EU. Za předpokladu, že je prokázáno, že se na robustní daňové optimalizaci podílejí intenzivně pobočky neunijních firem v unii působících, lze případný postup proti nim zdůvodnit i dodržováním rovných podmínek hospodářské soutěže v rámci jednotného vnitřního trhu.

Nejsem si ale jist, zda je systémovým řešením zvláštní obratová daň zaměřená na vybrané oblasti digitálních služeb. Může být nejen vnímána jako selektivní nástroj znevýhodňující rozvoj progresivního odvětví digitálních služeb (přestože se toto nechová právě daňově disciplinovaně). Soustředění se na výši obratu představuje i selekci v rámci tohoto odvětví s prioritním záběrem na "ty velké". Daný návrh navíc může vzbudit obavy z případného uvalení na další obdobně se chovající odvětví a oživit nebezpečnou recidivu uplatňování sektorových daní (byť v řadě členských států unie tak či onak fungují).

Domnívám se, že tímto opatřením není potřeba dusit a demotivovat sektor, který má takovou perspektivu a který je přirozeně založen na spontánní kreativitě (což neznamená, že by si neměl osvojit obecně požadovanou daňovou disciplínu). Může to být vnímáno i jako skrytý trest pro země s nízkou sazbou korporátního zdanění (mnohé z nich shodou okolností také intenzivně využívají digitálních služeb). Odvážnější interpretace může návrh chápat jako jedno z odvetných opatření proti USA v souvislosti s možným uvalením cel na ocel a hliník.

Únorové sdělení Evropské komise o budoucím rozpočtu EU mnohé napovědělo, protože tento dokument potvrdil, že by se výnos z této navrhované daně měl stát příjmem rozpočtu. Tím by mělo dojít k posílení váhy vlastních zdrojů unijního rozpočtu a současně by měl být nalezen možný zdroj pro překonání výpadku příjmů po odchodu Spojeného království z unie v roce 2019. I to vysvětluje rychlost, s jakou se s materiálem zachází. V tomto lze spatřit jediný kladný systémový důvod pro zavedení diskutované daně, která by sehrála roli krátkodobého, přechodného opatření do doby, než dojde k přijetí konečné úpravy CCCTB. Dlouhodobě by však tento nástroj mohl přinést více škody než užitku.