Úsporná opatření jako největší chyba dekády?

Sloupkař Ryan Cooper to v článku pro magazín The Week shrnuje celkem jasně. Keynesiáni měli v rukou nejlepší možné řešení finanční krize po roce 2008. Stimulace ekonomiky, která pomohla po Velké depresi, měla fungovat i po finanční krizi. Nevyužité kapacity a množství nezaměstnaných by podle něj pomohly obnovit ekonomickou produkci při prakticky nulových nákladech. Podle neoliberálů a konzervativců ale stimulační opatření nemohla fungovat kvůli nespláceným dluhům, možné hyperinflaci, nedostatku kvalifikované pracovní síly, nepříznivým demografickým trendům nebo kvůli strukturální nezaměstnanosti.

Cooper si ale myslí, že všechny důvody, jimiž ekonomové argumentovali proti stimulační politice, byly chybné a připravily USA o balík peněz, který by pomohl ekonomice k růstu. V čem tedy byla chyba?

Strach ze škrtů

Již v roce 2010 se objevily studie, podle nichž bylo zvyšování daní a omezování výdajů vedoucí k redukci deficitu prospěšné. Ekonomové Alberto Alesina a Silvia Ardagnová přišli s teorií expanzivních škrtů, podle níž by vlády měly zvýšit daně a omezit výdaje. Carmen Reinhartová a Kenneth Rogoff pak varovali před 90% hladinou vládního dluhu vůči HDP, jejíž překročení by mohlo vést ke stagnaci.

Obě studie podle Coopera mají slabá místa. V prvním případě šlo o výběr "správných" dat, navíc u ekonomik, které netrpěly recesí. Reinhartová a Rogoff na to pak šli zpětně a udělali chybu ve výpočtech. Podle Coopera přitom i malý stimulační balíček od Obamy, příliš malý na vyřešení krize, přinesl pozitiva. Problémy škrtů se naplno ukázaly v Evropě, kde kolabovala jak produkce, tak trh práce, a Řecko zažilo krizi horší, než byla Velká deprese v USA.

Neexistující inflace

Na konci roku 2010 se skupina konzervativních ekonomů, mezi nimiž byli Michael Boskin, John Cogan, Niall Ferguson, Kevin Hassett, Douglas Holtz-Eakin, Bill Kristol a John Taylor, podepsala pod otevřený dopis Benovi Bernankemu, tehdejšímu šéfovi Fedu, v němž ekonomové varovali před plánovaným kvantitativním uvolňováním, které podle nich mělo vést ke znehodnocení dolaru a inflaci.

V letech 2011 a 2012 Tyler Cowen a Robert Gordon ve svých studiích tvrdili, že za pomalým růstem ekonomiky je potřeba vidět strukturální problémy způsobené nedostatkem inovací, kvůli kterému hospodářství naráží na omezenou nabídku.

Oba přístupy spojuje potřeba inflace, která by vyřešila problémy s nedostatkem zdrojů i na trhu práce. Historie však nakonec ukázala, že vysoká inflace v reálné ekonomice nenastala. Fed měl naopak problém míru inflace vytlačit nad kýžená 2 %.

Demografie a nedostatek kvalifikované pracovní síly

Dalším problémem byla podle ekonomů skutečnost, že na trhu práce byl nedostatek kvalifikovaných lidí připravených obsadit volná místa. Také hrál roli demografický vývoj, v rámci kterého dochází ke snižování podílu populace v produktivním věku na trhu práce.

Oba tyto argumenty pracují s nedostatkem lidí na trhu práce, který by měl přispívat k růstu mezd. Ale s výjimkou let 2015-2017, kdy to bylo způsobeno velice nízkou inflací, mzdy reálně nerostly, spíše naopak.

Stejně tak je podle Coopera chyba dělat systémový problém z poklesu podílu populace v produktivním věku na trhu práce. Po krizi sice došlo k poklesu, ale když nezaměstnanost klesla pod 5 %, došlo opět k růstu. Nedostatek kvalifikovaných lidí nebo inovací se tedy nekonal, šlo pouze o propad agregátní poptávky.

Největším problémem uvedených teoretických přešlapů je podle Coopera to, že jejich cílem bylo omezení vlivů, které by působily na růst ekonomiky negativně. Nakonec však měly opačný efekt, dekáda škrtů vedla k velkým škodám. Podle Coopera je nyní ekonomika USA asi 3 biliony dolarů pozadu za předchozím trendem, což je následek špatných závěrů, vykonstruovaných argumentů a neschopnosti. Zbývá jen dodat, že po boji je každý generál.

Zdroj: The Week