Příští ekonomická krize může zažehnout globální ozbrojený konflikt
Odpověď na finanční krizi z roku 2008 byla založena na monetárních stimulech v podobě rekordně nízkých úrokových sazeb či programech typu kvantitativního uvolňování. Strukturálních reforem, které by měly zabránit opakování krize v podobném rozsahu, bylo přijato minimum. I proto není otázkou, zda přijde nová krize, ale kdy to bude a co všechno způsobí.
Další ekonomická krize je blíže, než si většina lidí myslí. To však není tak podstatné. Klíčové je, co tato krize způsobí. Hospodářský útlum není sám o sobě dobrý, v kombinaci s aktuální sociální, politickou a technologickou situací, prohlubující se příjmovou nerovností nebo lokálními vojenskými střety však může vleklá krize vést ke katastrofě, varuje ekonomka Čchien Liouová.
Poslední finanční krize málem položila řadu států. Autoritám se podařilo situaci zvládnout jen díky bezprecedentním opatřením, jež bude těžké v budoucnu ve stejném rozsahu zopakovat. "Přitom všichni dobře vědí, že kvantitativní uvolňování nebo rekordně nízké sazby jsou jako adrenalin vstříknutý do srdce. Pacient může přežít, jeho nemoc se tím ale nevyléčí," upozorňuje Liouová.
Trhy rostou, ekonomicko-politické podloží se ale nemění a obavy investorů se zvyšují
Politici slibovali, že jakmile dojde ke stabilizaci ekonomiky, přijdou na řadu důležité strukturální reformy. To se ale až na pár výjimek nestalo. Stačí se podívat třeba na Itálii.
V USA jsou nyní ceny rezidenčních nemovitostí o 8 % vyšší, než byly při vyvrcholení realitní bubliny v roce 2006. A ocenění akcií na Wall Street je podle ukazatele CAPE vyšší než v letech 2008 a 1929.
Obavy investorů z utahování měnových podmínek potvrzují, že peníze vynaložené na řešení následků krize z roku 2008 nebyly využity nejlepším možným způsobem. Trhy jsou si vědomy toho, že se mnoho věcí nezměnilo, a obávají se, co se stane, až podpora ze strany centrálních bank odezní.
Populismus jen zhoršuje prohlubující se nerovnost a polarizaci společnosti
Historie ukazuje, že dlouhé období ekonomického strádání a nejistoty má tendenci umocňovat odpor společnosti vůči menšinám či přistěhovalcům, což může v krajním případě vyústit v nepokoje, terorismus, nebo dokonce válku.
Během Velké hospodářské krize na začátku 30. let 20. století tehdejší americký prezident Herbert Hoover podepsal zákon, na jehož základě došlo k vytvoření celní bariéry za účelem podpory amerických dělníků a zemědělců a omezení dovozu do USA. Během následujících pěti let ale i vlivem tohoto opatření světový obchod spadl o dvě třetiny. A nedlouho poté začala druhá světová válka, jejíž příčiny lze hledat i ve vysoké míře nerovnosti ve světě.
Francouzský Ekonom Thomas Piketty varuje, že prohlubování příjmové nerovnosti často končí velkou krizí. Jak ukazuje jeho výzkum, nerovnost poté určitý čas klesá, následně ovšem dojde k obratu a dosažení nového vrcholu. A tak dále.
Dnes navíc obavy z toho, co by nová krize mohla způsobit, umocňuje posilování populismu, který nenabízí skutečná řešení a situaci jen zhoršuje. Také je potřeba brát v potaz rychlou polarizaci společnosti.
Svět by si měl uvědomit, že řešení příští krize může být složité a že vyloučit nelze ani její vyústění ve vojenské střety. Právě vědomí toho, že tyto scénáře nelze vyloučit, by ale podle politologa Samuela Huntingtona mělo pomoci jim zabránit. "Je nezbytné, aby politici začali konat a provedli slibované strukturální reformy, které budou řešit problém jako takový, ne pouze jeho následky," dodává Čchien Liouová.
Zdroj: World Economic Forum
