Státy eurozóny se k sobě vůbec nehodí
Budoucnost eurozóny je nejistá. Nechme dnes stranou úvahy o tom, zda vyhraje spíše myšlenka silnější politické i ekonomické integrace, nebo zda se eurozóna spíše zúží či zcela rozpadne. Pojďme se na měnovou unii podívat pohledem ekonomické teorie optimální měnové oblasti, jejímž otcem je Robert Mundell a která přišla na svět již v roce 1961.
Mundellova teorie říká, jaké podmínky musí splnit uskupení zemí, aby mohlo mít společnou měnu. Jaké to jsou?
Co musí mít měnová unie?
Pracovníci musí být mobilní napříč státy. Stejně tak kapitál. S tím souvisí cenová a mzdová pružnost.
Další podmínkou je existence automatických fiskálních transferů, například fiskální unie.
Poslední podmínkou je sladěnost ekonomických cyklů.
Poslední podmínka, tedy sladěnost ekonomických cyklů, není podle mého názoru podmínkou nutnou, pokud fungují dokonale předchozí podmínky, tedy že se pracovníci i kapitál rychle přesouvají z oblastí s ekonomickým útlumem do oblastí s ekonomických rozmachem a fiskální transfery dokonale vyrovnávají nerovnováhy mezi jednotlivými regiony a státy.
Splňuje podmínky optimální měnové oblasti eurozóna?
Jednoznačná odpověď neexistuje, protože musíme například říci, jaká mobilita pracovníků je již dostatečná. Můžeme se ovšem na to podívat opačně. Můžeme se zeptat, které uskupení zemí tyto podmínky splňuje lépe, a které hůře.
Na toto téma mě zaujala studie JPMorgan. Ta vzala více než stovku ekonomických, sociálních a politických indikátorů za jednotlivé země a analyzovala, jak tyto indikátory jsou od sebe daleko pro různé uskupení zemí, mimo jiné i pro eurozónu. Čím blíže, tím lépe.
Eurozóna je vyloženě nevhodné uskupení zemí
Výsledek? Tak například státy bývalého SSSR splňují kritéria lépe než státy eurozóny. Stejně tak státy Střední nebo Latinské Ameriky. To možná není až tak překvapivé, řeknete si.
Asi vás už ale zarazí, že lepší výsledky než EMU mají dokonce i státy z celého světa, které začínají písmenkem "M" - Mexiko, Moldávie, Madagaskar a další. Toto naprosto nahodilé seskupení zemí splňuje podmínky měnové oblasti lépe než eurozóna. Než eurozóna, která je spojena minimálně geograficky.
Eurozóna totiž nesplňuje podmínky optimální měnové oblasti od samého začátku. Dalo by se říci, že by to nevadilo, ovšem v případě EMU se neudělalo téměř nic, aby se stavu optimální měnové oblasti dosáhlo. Výše uvedené podmínky nejsou jen plácnutím do vody ekonomické teorie. Jsou to totiž podmínky, které umožní, aby takováto zóna mohla fungovat dlouhodobě. Bez jejich splnění se bude eurozóna pouze plácat v pokračujících existenciálních problémech.
Jak skončit pozitivně? Pozitivně pro EMU? Snad bude současná krize, která tento problém odhalila až na dřeň, dostatečnou motivací, aby se začaly dělat reformy, které eurozónu posunou do pozice dlouhodobě životaschopného projektu.
Je toho hodně a nepůjde o běh na krátkou trať. Například je potřeba zreformovat trh práce, vzdělávání a celkově odstranit překážky k mobilitě práce. Jedním opatřením, které by zlepšilo mobilitu pracovníků, by bylo i ustanovení oficiálního cizího jazyka EMU, který by byl povinně vyučován na školách jako první cizí jazyk. Jak jinak se přestěhuje nezaměstnaný dělník z Portugalska do Německa, kde je poptávka po jeho práci, ale on se tam nedomluví?
A samozřejmě je potřeba udělat kroky vedoucí k fiskální federaci.
Pokud se do toho politikům nebude chtít, tak to automaticky neznamená konec evropské integrace. EU se nerovná EMU. EU je životaschopný projekt, pro který země nemusejí splňovat přísnější podmínky optimální měnové unie.
Text je rozšířenou verzí sloupku napsaného pro Lidové noviny.
