Olympijské hry jako motor ekonomiky: Planá naděje, nebo úmyslná fikce?
Státy často utrácejí vysoké sumy peněz za propagaci a pořádání olympijských her. Vlády a zastánci olympiády vždy prezentují hry jako dobré pro ekonomiku i občany. Diskuze není jiná ani okolo letošních her v Londýně. Náklady přesáhnou devět miliard liber.
Zatímco náklady lze odhadnout relativně snadno, přínosy se počítají v "měkkých číslech" a zohledňují multiplikační efekt postavených budov.
Novináři přitom rozsah veřejných prostředků potřebných k pořádání her v době krize kritizovali. Přesto lze říci, že hry posloužily v souladu s keynesiánskou teorií k nastartování britské ekonomiky v době, kdy to nejvíc potřebovala.
Vybudování olympijské vesnice na východě Londýna přispělo k rozhýbání stavebnictví v celé Velké Británii. Zhruba 95 % kontraktů na její výstavbu si rozdělily britské stavební firmy. Celková hodnota těchto zakázek dosáhla téměř šesti miliard liber.
Ta čísla znějí dobře, ale...
Společnost Visa odhaduje, že bude ekonomický dopad pořádání her pro britskou metropoli prostřednictvím různých útrat zhruba 508,4 milionu liber. Tuto částku si rozdělí hotely, maloobchodníci, supermarkety, restaurace a cestovní agentury.
Navíc se čeká o zhruba 1,14 miliardy liber lepší výkon ekonomiky díky multiplikačnímu efektu sektorů, které budou profitovat z rostoucích útrat. Ty se čekají hlavně ze strany mezinárodních turistů (nikoli domácích spotřebitelů). Z dvoutýdenního boomu cestovního ruchu budou těžit hlavně hotely a luxusnější maloobchody.
...jak velký dopad ve skutečnosti mají?
Nápor turistů, kteří do Londýna vyrazí na olympiádu, ovšem odradí jiné, kteří právě kvůli hrám nepřijedou. Komu by se také chtělo jezdit uprostřed léta a během šílenství kolem olympiády londýnským metrem?
Často, když přemýšlíme nad olympiádou, spojujeme si s ní i předpokládaný boom pořadatelské ekonomiky. Ve skutečnosti je takový dopad minimální. Jako příklad poslouží právě Londýn.
Srovnejme náklady ve výši devíti miliard liber s pravidelným ročním růstem britské ekonomiky. Náklady na olympiádu tvoří zhruba 0,7 % ročního HDP. Investice navíc byly rozloženy do pěti let. Skutečný dopad na britské hospodářství je proto minimální.
Stadiony jsou špatná investice
Na téma výhod pořádání velkých sportovních akcí (jako je třeba olympiáda) vzniklo mnoho studií. Jejich výsledky jsou smíšeném po samotných akcích vzniká průzkumů málo. Ačkoli není jednoduché z provedených studií vyvodit obecnější závěry, jedno je zřejmé - budování stadionů a sportovních lokací je kvůli nízké využitelnosti po hrách velmi špatnou investicí.
Samotné jejich udržování totiž vlády stojí miliony dolarů. Například olympiáda pořádaná v roce 1976 v Montrealu stála druhé největší kanadské město v dnešních cenách na šest miliard dolarů. Montrealu trvalo třicet let tyto peníze splatit. A nezůstalo mu nic jiného než dnes již nemoderní a nevyužívaný olympijský stadion.
Akademický výzkum navíc ukázal, že nad problémem nedostatečného využívání sportovišť a stadionů vždy před akcí zvítězí očekávání růstu HDP a ekonomické dopady, které má akce přinést. Očekávání jsou ovšem vždy přemrštěná.
Skvělým příkladem je i světový šampionát ve fotbale, který bude v roce 2022 pořádat Katar. Tento arabský stát totiž utratí 70 miliard dolarů na výstavbu pěti nových stadionů (dva už jsou hotové) a infrastrukturu. 70 miliard! V přepočtu na jednoho ze dvou milionů obyvatel to vychází na 35 tisíc dolarů.
Stane se pak Katar novým turistickým rájem? Spíše ne. Když porovnáme výši výdajů s předpokládanou pětiprocentní návratností investice do světového šampionátu, pak se dostaneme na nutné roční výnosy v řádu 3,5 miliardy dolarů. A to je krajně nepravděpodobné.
Pár dalších příkladů:
Peking 2008
Čína během čtyř let před olympiádou utratila kolem 40 miliard dolarů, což představuje zhruba 0,3 % jejího ročního HDP. Z toho dvě miliardy šly přímo na stadiony a zařízení. Většina celkové investice nesouvisela přímo s olympiádou - stavěly se domy, silnice, dopravní systémy a infrastruktura. Stejně jako mnoho průzkumů prováděných po hrách, jsou i dopady na čínskou ekonomiku diskutabilní. Výsledky výzkumníky rozdělují podle toho, jestli se tak masivní investice skutečně vyplatila. Číně olympiáda přinesla hlavně zlepšenou image a postavení na diplomatickém poli.
Atény 2004
Zatímco vysoká cenovka u her v Pekingu může být přičítána nákladům na rostoucí ekonomiku a budování lepší infrastruktury, v případě aténských her něco podobného rozhodně neplatí. Pro srovnání, řecké hospodářství představuje zhruba jednu patnáctinu čínského HDP. Atény za hry utratily zhruba 15 miliard dolarů, což je skoro 7 % řeckého HDP za rok 2004. V relativních hodnotách tak vydaly mnohem více peněz než Čína.
Ačkoli Atény taktéž investovaly do infrastruktury, dopady toho kroku rozhodně nebyly tak ohromující jako v Číně. V řecké metropoli totiž žijí jen čtyři miliony obyvatel, zatímco Peking jich má kolem 17 milionů. Atény navíc byly vyspělou turistickou destinací již před olympiádou. Potenciální výhody po hrách tak byly otázkou. Podobné to bude i s letošní olympiádou v Londýně.
Megaudálosti jako olympijské hry jsou pobavením pro obyvatele a politiky, ekonomické náklady však mají tendenci převyšovat hospodářské výhody. Hry v Londýně nebudou výjimkou. Pro britské obyvatele a investory ovšem není vše ztraceno - lokální akciové trhy mívají totiž v souvislosti s letní olympiádou tendenci převyšovat své konkurenty.
Zdroj: Saxo Bank
