USA: 10 let ekonomického růstu, ale žádné velké fanfáry

V červnu se ekonomický růst v USA dočkal desátých narozenin, a pokud bude hospodářství růst i v červenci, připíší si Spojené státy nejdelší růstové období od roku 1854. Oslavy ale nejsou tak úplně namístě, protože obchodní válka mezi USA a Čínou zvyšuje riziko recese, již signalizuje také růst výnosů krátkodobých státních dluhopisů (tříměsíční výnosy jsou nad pětiletými již čtvrt roku, což je významný prediktor recese).

Důvodem k pesimismu je i tempo růstu americké ekonomiky v tomto cyklu, které je poloviční oproti dalšímu desetiletému cyklu z let 1991-2001. Zatímco v 39 kvartálech expanze v letech 1991-2000 vzrostla ekonomika USA o 43 %, od června 2009 do března 2019 to bylo jen 22 %. A například mezi lety 1961 a 1969 vzrostla ekonomika o 54 %. Nejlépe na tom nejsou ani zaměstnaní lidé, protože podíl zaměstnanců na celkovém národním příjmu klesl za deset let z 68,9 % na 66,4 %.

Pomalý růst se odrazil i v krocích Fedu, který potřebu zvedání sazeb zmiňoval dlouho, ale nakonec k němu přistoupil až na konci roku 2016, aby jej po nárůstu sazeb o 2 procentní body zastavil. Nyní se opět hovoří o snižování sazeb.

Sekulární stagnace?

Růstu nepomáhá ani fiskální politika vlády. Do roku 2015 sice schodek rozpočtu klesl na 2 % HDP, ale po snížení daní a nárůstu výdajů opět dosahuje zhruba 4,5 %. Dalším ukazatelem slabosti je cena peněz vyjádřená reálnými úrokovými sazbami. Výnos 10letých inflačně chráněných dluhopisů (TIPS) klesl ze 4 % v období technologické bubliny pod nulu v letech 2012 a 2013 a po růstu na 1 % opět klesl na asi 0,4 %. Levné peníze ukazují na slabou poptávku po dluzích a růst úspor.

Podle Lawrence Summerse, ekonoma z Harvardu, vykazuje současný růst všechny známky takzvané sekulární stagnace, kdy je chronicky slabá poptávka vyvažována pouze silnými fiskálními stimuly. Podobnou situaci USA zažily v 50. letech a na začátku třetího tisíciletí, aktuálně ohrožuje také Japonsko a Evropu. Daňové škrty z roku 2017 bohužel nemají příliš silný pozitivní efekt, protože bohatí lidé a firmy, které z nich těžily nejvíce, nemají tendenci více utrácet, respektive investovat do svého rozvoje. Pozitivní vliv škrtů tak byl časově hodně omezený, jakkoli Donald Trump tvrdí něco jiného.

Silnější trh práce

Jedním z pozitiv současné expanze je pokles míry nezaměstnanosti na nejnižší úroveň za padesát let (3,6 %). Na zaměstnání dosahují i lidé s nižším vzděláním, hendikepovaní a starší, různé menšiny a podobně. Průměrná hodinová mzda v dubnu vzrostla meziročně o 3,2% a předstihla inflaci, v květnu narostla o 3,1 %. Vyšší mzdy podporují spotřebitelskou náladu, jež se také pohybuje na historických maximech.

Ani na pracovním trhu ale není vše růžové. Roste počet lidí, kteří přestali hledat práci, případně pracují na poloviční úvazek, a nejsou tak započítávání do statistik klasické nezaměstnanosti. Například mužů ve věku 25 až 54 let bylo v dubnu oficiálně nezaměstnaných pouze 3,1 %, ale dalších 10,8 % bylo ze statistiky vyřazeno. "USA mají ještě daleko k plné zaměstnanosti," říká ekonom David Blanchflower, autor knihy Not Working: Where Have All the Good Jobs Gone? Tato rezerva v pracovní síle omezuje růst mezd, protože se lidé zdráhají žádat vyšší platy.

Kdy přijde recese?

To, kdy současná americká expanze skončí, samozřejmě nelze předem říci. Růsty většinou končí, když centrální banka zvýší úrokové sazby ve snaze odvrátit inflaci způsobenou silnou poptávkou (poslední recese, která vznikla v důsledku hypoteční a finanční krize, byla v tomto neobvyklá). Kvůli pomalému tempu růstu však cenové tlaky nejsou tak velké a zatím na trhu nejsou náznaky bublin, jaké se objevily v případě dvou předchozích recesí.

Dobré časy ale nemohou vydržet navždy. John Maynard Keynes varoval před pomalým růstem již v roce 1931, když psal o "vlekoucích se podmínkách pomalého poklesu, případně přinejmenším nižší prosperity" po recesi. Něčeho podobného se mohou dočkat USA i nyní, z čehož investoři nejspíše nebudou nadšeni.

Zdroj: Bloomberg