Vyhoření: Fenomén, který dopadá (nejen) na trh práce
Podrážděnost, alergie na cokoli, co souvisí se zaměstnáním, úzkosti při pomyšlení na práci či nespavost kvůli pracovním úkolům. Pokud na sobě někdo pozoruje tyto příznaky, měl by zpozornět. S největší pravděpodobností již trpí, případně je ohrožen syndromem vyhoření. Tím v Česku trpí až pětina lidí. Mezi nejohroženější skupiny patří pracovníci v sociálních službách, lékaři, učitelé v mateřských školách, manažeři nebo třeba psychologové.
Příznaky přicházejícího vyhoření jsou individuálně odlišné, ale nejčastěji se projevují nejprve docházející energií a dalšími tělesnými příznaky. Tělo většinou spolehlivě řekne, že něco není v pořádku. Problém ovšem bývá v tom, že řada úspěšných a produktivních lidí se naučí tělesné signály ignorovat. Pokud na sobě ale lidé vnímají, že nemají sílu na věci, které dříve nebyly problém, častěji onemocní nebo je někde něco píchá, aniž by k tomu podle somatických vyšetření byl důvod, je načase zvolnit.
Obvykle je potřeba něco změnit. A začít od základu, zjistit, kde a co nefunguje, a hledat, jak lze nefunkční strategie nahradit. Ne vždy je potřeba radikální změna, ale je nutné se o sebe starat a nedělat věci, které nám škodí.
Vyhořet lze nejen v kontextu práce, ale například i ve vztahu. Rizikovou skupinou jsou i lidé, kteří mají sklony k perfekcionismu. Chtějí být ve všem stoprocentní, v práci i doma. Čím výše je práce na žebříčku hodnot, tím je člověk ohroženější. Základem je mít více životních pilířů, ne pouze práci. Člověk by měl naplňovat všechny své základní potřeby, a pokud některé ignoruje, zpravidla se mu to vymstí.
Stejné to je se syndromem vyhoření. Smysl se musí vrátit tam, kde chybí, postarat se o věci, které to potřebují. Začíná se vždy od základu, tedy dobře spát a jíst, odpočívat, věnovat se blízkým a věcem, které nás baví. Někdy stačí relativně malá změna, jindy musí dojít ke změně komplexnější.
Ze syndromu vyhoření se stalo v poslední době relativně otevřeně diskutované téma. Mění se i přístup zaměstnavatelů, takže doba, kdy šlo v práci pouze o výkonnost, snad končí. Zaměstnavatelé se začínají stále více věnovat prevenci, a to formou školení v oblasti zvládání stresu, motivace zaměstnanců, nabízení různých fyzických aktivit, případně činnostmi, které s tématem zdánlivě nesouvisí – pružnou pracovní dobou, možností vzít si sick day nebo pracovat z domova. Spokojený a vyrovnaný zaměstnanec je pro zaměstnavatele dlouhodobě mnohem přínosnější než člověk bez motivace a zájmu o to, co dělá.
Zdroj: MgC Group
