Boj Fedu o nízké výnosy a jak se zajistit proti neúspěchu QE3
"Možná přijde i QE3." Taková se zhruba na trzích v posledních týdnech šíří šeptanda. "Možná přijde i kouzelník" byl velmi oblíbený televizní pořad, jistě si na něj pamatujete. Kaiser a Lábus tam dělali hromadu skvělých kousků - scénky jako zkouška z dějepisu na události listopadu 1989 nebo "přišly gumičky?" byly vážně super. Finanční trhy dnes také převádějí hromadu povedených kousků v očekávání, zda kouzelník (QE3 - třetí vlna kvantitativního uvolňování ze strany Fedu) přijde již tento týden, po prezidentských volbách, nebo nakonec vůbec.
Fóry dua Kaiser & Lábus vycházely z ironizování skutečných událostí a fungování věcí v opravdovém světě. Kousky finančních trhů si s ironií K&L nezadají. Trhy čtou špatné zprávy jako dobré a naopak, vše pod heslem "špatné zprávy = QE3 bude vs. dobré zprávy = QE3 nebude".
Reflace
Jako dítě jsem vždy čekal, kdy ten kouzelník už konečně přijde. A ono nikdy nic. QE3 se na rozdíl od kouzelníka možná dočkáme. Co od něj čekat? Kvantitativní uvolňování má oficiálně za cíl stimulovat ekonomickou aktivitu a očekávání růstu cen aktiv i spotřebitelských cen, takzvanou reflaci, snížením dlouhých úrokových sazeb (úrokových sazeb u papírů s dlouhou splatností) a vytlačením investorů z bezpečného přístavu státních dluhopisů do rizikovějších aktiv.
Stejně jako scénky Kaisera a Lábuse je i kvantitativní uvolňování plné paradoxů a ironie. Reflace a současné snížení již nízkých úrokových sazeb je něco jako kvadratura kruhu. Uspěje-li QE s cílem snížit sazby na dlouhém konci výnosové křivky, selže s hlavním cílem reflace; uspěje-li QE s cílem reflace, dlouhé úrokové sazby narostou a výnosová křivka se stane strmější.
Podívejte se na výnos desetiletých amerických dluhopisů, jak byl Fed dosud úspěšný v reflačním úsilí.
V půli roku 2003 Fed, tehdy pod vedením strejdy Allana (Greenspana), o kvantitativním uvolňování jen mluvil. Ben Bernanke, současný šéf Fedu, si tehdy díky svému proslovu o možnostech měnové stimulace vysloužil přezdívku Helicopter Ben.
Fed spustil QE na začátku roku 2009. Fed si mohl v očích veřejnosti připsat bodíky za úspěšnou reflaci. Druhé kolo (QE2) Fed odstartoval na podzim 2010. I tentokráte se mu podařilo opatřeními na snížení dlouhých úrokových sazeb posunout výnos desetiletých dluhopisů nahoru a přijmout potlesk veřejnosti za reflaci.
Operace Twist odstartovaná loni na podzim (nákup dluhopisů s dlouhou splatností a současný prodej těch s krátkou splatností) uspěla ve smyslu, že úroky ještě klesly. Celá operace byla však natolik "úspěšná" v reflaci, že Fed nyní opět hlasitě dumá, kdy objedná další rundu.
Uspěje Fed v reflaci?
Nejsem analytik, proto neřeším a nepredikuji, co by měl Fed dělat, ale to, jak jsou rizika oceněna vůči možným scénářům.
Dlouhé úrokové sazby jsou hodně nízko. To dává vysoké šance na otočení trendu, podobně jako v dřívějších epizodách QE. Trochu to však hatí akciové indexy, které jsou vysoko, na rozdíl od půlky roku 2003, začátku roku 2009, poloviny roku 2010, dokonce i loňského podzimu.
Současné rekordně nízké úrokové sazby po celé délce výnosové křivky v USA, v Evropě i v ČR naznačují, že si úrokový trh nemyslí, že Fed s reflací uspěje. Případné QE3 proto dává asymetrický možný dopad na úrokový trh.
Uspěje-li Fed v reflaci, dlouhé úroky ustřelí nahoru. Neuspěje-li Fed v reflaci, prostor pro zklamání (pokles úroků) je malý. Navíc argumentace představených Fedu dává tušit jedno - neuspěje-li třetí kolo kvantitativního uvolňování, Bernanke a jeho parta si řeknou, že toho bylo prostě málo. A objednají další rundy, dokud neuspějí.
Co z toho plyne?
Nedoporučujeme spekulovat na obrat v trendu úrokových sazeb, ale zajistit se, dokud je to velmi levné. A to jak jednoduchými úrokovými swapy, tak i nákupy úrokových stropů, tzv. capů.
