V Řecku prodával léky, ve Švédsku uklízí záchody aneb dvourychlostní Evropa v praxi
Tilemachos Karachalios pracoval 17 let v Řecku pro farmaceutickou firmu. Nosil oblek, řídil firemní auto a bydlel s rodinou v pěkném domě pořízeném na hypotéku. V bezvýchodné situaci po ztrátě zaměstnání, rozpadu rodiny a neschopnosti splácet úvěr na dům začal hledat štěstí ve Švédsku. Práci našel – uklízí ve školách. Oblek vyměnil za džíny a pracovní boty a dům za garsonku, která nemá ani sporák a troubu. Není jediný.
Řeků, kteří kvůli krizi a 24% řecké nezaměstnanosti museli opustit svůj domov a vydat se za prací do Švédska, přibývá. Z téměř nulové imigrace po druhé světové válce se počet přistěhovalců ve Švédsku zvedl na 1,4 milionu (15 % obyvatel). I když je tato skandinávská země hrdá na svůj tolerantní přístup k imigrantům, nacionalistická strana ve volbách v roce 2010 získala nejvíce hlasů v historii - 5,7 %.
Řecká recese vede k exodu
Řecko je již pátým rokem v recesi a očekává se, že letos (stejně jako minulý rok) poklesne jeho ekonomika o 6,9 %. Od roku 2008 počet nezaměstnaných stoupl na rekordních 1,22 milionu. Vlivem krize umocňované drastickými úsporami zde na práci nenarazíte.
Podobně jako Karachalios skončila i řecká rodina, v níž oba živitelé ztratili práci v textilce v Soluni. Za stabilní ekonomikou se 7% nezaměstnaností odjeli do Švédska, kde žijí spolu s dospívajícími dcerami v malém pronajatém bytě. Otec získal práci zahradníka a dcery navštěvují lekce švédštiny pro imigranty. "Není to lehké ani pro jednoho z nás," říká matka. "Moje dcera stále opakuje, že nesnáší Švédsko a chce domů!"
Kravatu můžete nechat v Řecku
Karachalios nastoupil do farmaceutické firmy hned po vojně. V roce 2004 na olympijských hrách v Aténách poznal Číňanku, se kterou se vzali a mají dceru. "Můžete plánovat na 10 nebo 20 let dopředu, ale stejně nikdy nevíte, jaké nástrahy vám osud připraví," posteskne si Karachalios.
Jeho problémy se objevily počátkem roku 2010, kdy řecká vláda začala spořit ve zdravotnictví a vyvíjet tlak na farmaceutické firmy, aby stlačily ceny léků o 27 %. Bývalý zaměstnavatel PharmaSwiss řešil snížení nákladů propouštěním zaměstnanců. Od té doby Karachalios marně hledal práci. V roce 2011 strávil dva měsíce v telemarketingu, ale musel skončit, protože nedostal zaplaceno. Následný neúspěšný podnikatelský záměr založit domov důchodců ho stál mnoho úsilí a peněz. Když mu vlivem tíživé finanční situace zkrachovalo i manželství, byl již pevně rozhodnutý k cestě za prací do jiné země.
Přítel ze Švédska mu pomohl najít bydlení v kolonii pro imigranty (převážně z Blízkého východu). Malá garsonka má jen kuchyňku s dvojvařičem a pokoj s televizí, na níž se Karachalios stejně nedívá, protože je buď příliš unavený z práce, nebo se učí po nocích na hodiny švédštiny.
Nejdříve se pokoušel najít místo ve svém oboru, ale nebyl připuštěn ani k jednomu pohovoru, protože neumí dobře švédsky. Aby vůbec nějakou práci našel, začal podobně jako ostatní přistěhovalci klepat na dveře fastfoodů a úklidových firem. Naštěstí jednoho dne natrefil na firmu řízenou Řekem. Ačkoli je to práce namáhavá a špinavá, Karachalios je rád, že s ním aspoň jednají férově.
Místo 2 500 až 3 500 eur, které dostával měsíčně v Řecku, si nyní vydělá 80 švédských korun na hodinu, tedy zhruba 1 500 eur za měsíc. Měsíční nájem za garsonku spolkne více než třetinu jeho platu. "Práce to není nic moc, ale nestěžuji si," říká Karachalios. "Po takové době hledání zaměstnání mám konečně zase pocit, že žiji."
Se Švédy se moc nebaví a rodina je daleko
Andreas Kembler, ředitel školy v Uppsale, kde Karachalios často uklízí, nezná žádného z údržbářů jménem. Je mu však úzko při pohledu na inteligentní lidi z jiných zemí, kteří byli donuceni opustit domov kvůli špatným ekonomickým podmínkám. "Studenti se učí o ekonomické krizi a situaci v Řecku a na chodbách potkávají živé příklady toho, kam vede vysoká nezaměstnanost a beznaděj řeckých obyvatel," říká Kembler. "Lidé neemigrují proto, že by chtěli, ale jelikož jim nic jiného nezbývá. Tak by to nemělo být, i když vám to možná připadá jako přirozené vyústění, protože naše ekonomika je silná a jejich slabá."
Karachalios vstává v pět ráno s východem slunce. Po snídani spěchá na podzemku, aby se dostal na místo, kde ho spolu s ostatními přistěhovalci nabere auto a rozveze do škol, v nichž mají ten den uklízet.
Jediným světlem v Karachaliosově současném životě je několik minut denního kontaktu s dcerkou Katerinou po Skypu, když si od kolegy v autě půjčí iPhone. Dozví se, že se chystá s prarodiči na výlet k moři nebo co má právě k snídani. Rád by ji vzal do Švédska, ale teprve až bude mít pořádnou stabilní práci.
Následuje šichta od 7:30 – dokončit úklid základní školy, který rozpracoval předešlý den. Čekají ho další desítky oken, jež musí s bolavými zády umýt, a úklid podlah, při kterém je jeho pomocníkem žiletka na odškrabování žvýkaček z linolea.
"Bývalý řecký premiér Papandreu prohlásil, že si za krizi můžeme sami, protože krademe, uplácíme a vyhýbáme se daním. Nikdy jsem nic neukradl, nikoho nepodvedl a daně platil vždy poctivě. Proč musejí trpět slušní lidé?" stěžuje si Karachalios. "Měl jsem dobrou práci, rodinu, dům a auto. Teď musím uklízet švédské s*."
Zdroj: Bloomberg
