Vítězové velké recese - 5. díl: Popírači globálního oteplování těží z toho, že svět trápí akutnější starosti
Je to teprve šest let, co Al Gore dostal Nobelovu cenu za mír za svůj přínos ve zkoumání globální změny klimatu, a přitom se po debatách o ekologických otázkách téměř slehla zem. Přesvědčili snad svět odpůrci globálního oteplování, nebo lidé řeší kvůli recesi a slabé ekonomice jiné problémy?
Barack Obama vyhrál poslední prezidentské volby mimo jiné díky slibům, že budou "jeho" čtyři roky v Bílém domě spojovány s uzdravováním naší planety a zpomalováním tání ledovců. Nakonec na řešení ekologických otázek neměl čas, pozornost musel upnout k slabému pracovnímu trhu a neduživému ekonomickému oživení. Republikáni nyní jeho tehdejší nesplněné sliby s chutí vytahují ve volební kampani.
Jedno z hlavních témat politici vlivem obav o ekonomiku odsouvají na vedlejší kolej, protože se o něj nezajímají ani jejich voliči. Situace však není o mnoho lepší než v roce 2009, kdy se konala světová konference OSN v Kodani. Stále neexistuje závazná dohoda o stanovení limitů emisí, na kterou by přistoupily Spojené státy a Čína. Žádný posun nepřinesl ani červnový světový summit o udržitelném rozvoji Rio+20.
Popularita odpůrců globálního oteplování roste
Ztráta zájmu o ekologické otázky je snadno zdůvodnitelná, a sice recesí. Ochrana životního prostředí znamená další náklady a v době, kdy se lidé strachují, jak zaplatit další splátku hypotéky, mnohem raději naslouchají odpůrcům globálního oteplování, kteří závěry vědců bagatelizují a tvrdí, že není potřeba nesmyslných nákladů na alternativní zdroje.
Vědci přitom na svých závěrech trvají a podávají další důkazy toho, že jsou rizika vypouštění příliš vysokého množství oxidu uhličitého do ovzduší stále zřetelnější. Například v USA lze pozorovat, že zájem o tání ledovců klesá s růstem nezaměstnanosti. Je to pochopitelné - když se strachujete o to, aby vám exekutor nezabavil dům, co vám je po nějakém globálním oteplování.
Když se agentura Gallup v roce 2000 ptala lidí, zda mají obavy z globálního oteplování, kladně odpovědělo 72 %. V roce 2008 číslo kleslo k 66 % a silný propad pokračoval až do minulého roku, kdy dosáhlo minima na 51 %. Tento rok opět mírně stouplo na 55 %. Zájem Američanů o ekologické otázky s malým zpožděním více méně kopíruje tempo růstu HDP. Z údajů ovšem lze vyčíst, že navzdory nepříznivé ekonomické situaci si stále více než polovina dotázaných uvědomuje negativní dopad lidské činnosti na životní prostředí.
Korelaci obav o životní prostředí s vývojem ekonomického cyklu prokázala také studie Global Environmental Change univerzity v Connecticutu. Z pozorování dat za posledních více než 30 let odhalila, že se obavy lidí o životní prostředí mění podle výkyvů ekonomického cyklu.
Také ostatní velké země z velké části rezignovaly na své dřívější hlavní politické cíle. Loni v prosinci na konferenci OSN o změně klimatu v Jihoafrické republice nepřistoupily Japonsko, Kanada a Rusko na rozšíření takzvaného kjótského protokolu na období po roce 2013.
Austrálie, která v roce 2011 schválila uhlíkovou daň, opustila od zavedení minimální ceny za tunu oxidu uhličitého 15 AUD kvůli obavám, že by to mohlo způsobit konkurenční znevýhodnění australských firem v obchodu s Evropou.
Dá se očekávat, že evropská dluhová krize přiměje také eurozónu - největšího "šampiona" v ekologické politice - ubrat plyn.
Slabá ekonomika spolu s nízkou cenou zemního plynu stlačila americké emise oxidu uhličitého letos na 20letá minima bez jakékoli politické snahy je snižovat. Jakmile začne ekonomické oživení a poroste zaměstnanost, stoupnou také emise. Výsledkem bude, že se začneme o životní prostředí opět mnohem více strachovat.
Další díl seriálu o vítězích Velké recese nabídneme na Investičním webu ve čtvrtek 25. října.
Zdroj: Foreign Policy
